Dnes areál, který zvenčí vypadá jako palác s fasádou ve stylu ceněného rondokubismu, začíná dýchat novým životem. Dřívější ošklivý brownfield uprostřed města se postupně mění na byty. Za vším stojí Stanislav Rambousek. Budovy v roce 2008 koupil a projekt nazval logicky: Gočárka.

Hlavní celek je památkově chráněný, odpovídá tomu způsob, jak musejí stavaři přistupovat k rekonstrukci. Však se taky dotýkají domu, na němž architekt a urbanista Gočár piloval postupy, které posléze využil při projektování pražské Legiobanky, dnešního Paláce Archa. Je o tom přesvědčený třebíčský architekt Lubor Herzán, jenž se o historii třebíčských staveb systematicky zajímá.

Detaily i výhled

Stanislav Rambousek dokončuje první várku bytů, jsou v budovách směrem ke středu města na nároží Sušilovy a Dobrovského ulice. Když zrovna nepadá mlha, je odtud výhled na městskou věž i baziliku sv. Prokopa. Polovina je v Gočárově objektu. Druhá polovina v sousední budově, která nemá památkovou ochranu a projektant neměl tak svázané ruce. Navrhl proto například velká okna, balkony či v dvorním traktu venkovní žaluzie.

„Památkáři mají přesně zmapované všechny původní cenné prvky. Zábradlím počínaje, přes okna, dlažbu, dveře až po detaily fasády,“ zmínil Rambousek. Byty jsou na prodej, majitelé si sami řeknou, jaké chtějí obklady či podlahy. Ve většině je podlahové topení. Nechybí výtah.

V tomto roce se ještě bude rekonstruovat nádvoří, aby bylo hezké a dalo se na něm zaparkovat. Pak se na etapy postupně dokončí bytové jednotky ve zbývajících částech zaniklé továrny na nábytek.

Architekt Josef Gočár, žák Jana Kotěry, se v meziválečném období stal špičkou v oboru a bývá považován za největší osobnost československé architektury 20. století. Svými díly se „rozkročil“ mezi kubismus a funkcionalismus. Jako urbanista vytvořil koncept Hradce Králové.

Rondokubismus se jako styl krátce objevoval po rozpadu Rakousko – uherské monarchie. Staveb v tomto duchu už moc není, o to víc je každá z nich cenná.

Budovu pro svou nábytkářskou firmu, později Spojené uměleckoprůmyslové závody a ještě později UP závody, si od Gočára nechal navrhnout Třebíčan Josef Vaněk. Areál byl hotový v roce 1922. Nábytek se v prostoru mezi Sušilovou, Dobrovského a Šafaříkovou ulicí vyráběl až do roku 2000.