Mikeska se opět objevil v dresu týmu z Vysočiny a pomohl k vítězství 4:2 v Šumperku.

Pro odchovance Horácké Slavie to byl první ostrý start od loňského play-off, kdy ještě válel v dresu Hradce Králové. A přiznal, že nerozehranost byla na jeho výkonu znát. „Naštěstí jsem začal od jednoduchých věcí, nechtěl jsem si nic komplikovat," prohlásil Mikeska.

Jaký to byl pocit, obléci po tolika letech opět dres klubu, ve kterém jste hokejově vyrůstal?

Hezký. Potěšili mě i diváci, bylo to moc pěkné.

Jak moc bylo náročné vrátit se opět do zápasového rytmu?

Vím z loňského roku, že Šumperk doma hraje hodně agresivně a útočně. Má to postavené na velkém kvantu bruslení a věděl jsem, že to nebude úplně jednoduché. Po těch dlouhých měsících, kdy jsem nehrál, se projeví nerozehranost a horší orientace v prostoru. Naštěstí jsem začal od jednoduchých věcí, nechtěl jsem si nic komplikovat.

Takže během měsíce, na kterém jste se prozatím domluvil s třebíčským vedením, tam je prostor na zlepšení?

Já doufám, že to bude dřív než za měsíc. My teď musíme posbírat co nejvíce bodů, aby mančaft vyhrával. Já se do toho musím dostat co nejdřív.

Každopádně s vítěznou premiérou jste musel být spokojen?

Jasně. Vím, že Třebíč venku vítězí poměrně často. Tam spíš tlačí bota doma, kde se nedaří vyhrávat. A také proměňování přesilovek bylo trochu horší. Prostě takové ty standardní situace, které dokáží zápas ulehčit. Na to se teď budu nejvíc soustředit.

Váš návrat už se řešil v létě, kdy jste dokonce s týmem trénoval, ale nakonec to nedopadlo. Co se teď změnilo?

Zavolali mi kluci z vedení, že je tlačí bota a že se spodek začíná dotahovat. Bodový rozptyl tam je malý, a tak se mě ptali, jestli bych jim byl ochotný pomoct. Já jsem to nemohl odmítnout. To jsou lidi, které znám celý život, a je čas jim vrátit péči, kterou jsem tady dostával.

Je reálné, že by vaše učinkování v Třebíči mohlo být delší než domluvený měsíc?

Netuším. Tato domluva vznikla minulé úterý a ve čtvrtek už jsem byl tady. Já si myslím, že zhruba posledního listopadu se budu rozhodovat, co dál.

Díky tomu, že už jste se v třebíčské kabině v létě mihnul, asi nebyl žádný problém s adaptací?

Nemyslím si to. Z mé strany určitě ne, protože většinu kluků znám, i když ne osobně. Spíš z loňského hokeje, kdy jsme hráli proti sobě, nebo i z letního trénování. To je ale to nejmenší.

Rázem jste se stal nejstarším hráčem Třebíče, budete prodlouženou rukou trenéra Pokorného?

To si nemyslím. Kluci už tady mají nějakou hierarchii, je tu kapitán, asistenti, všechno běží. Já se budu snažit být takový prvek na ledě, který nebude dělat chyby, nebude dostávat branky a sem tam nějakou jako pětka zařídí. To bude moje priorita.