Náklady na mechanizaci a skladování byly pro mnoho podniků nerentabilní a výkupní ceny šly dolů.

„Asi před deseti lety jsme stáli před rozhodnutím, jestli investovat několik jednotek nebo desítek milionů do něčeho, na čem budeme prodělávat. Zlepšení u brambor bylo v nedohlednu," zmínil předseda Zemědělského družstva v Koutech Lubomír Pisk.

Podnik, který vede, přitom bramborami v minulosti každoročně osázel 100 i 150 hektarů půdy. Dříve se jejich pěstování věnovali i družstevní zemědělci z Budišova. „Někdy v roce 1986 a v dalších letech jsem vozil plný autobus studentů až z Kyjova. Někteří seděli i na schodech," zavzpomínal řidič z povolání, Václav Jirovský z Batouchovic. „Takových autobusů bylo víc. Na brigády sem jezdili i studenti od Hodonína i odjinud. Tehdy jsme byli vyhlášená bramborářská oblast," připomněl.

S postupným otevíráním hranic se na tuzemský trh dostávaly brambory ze zahraničí, respektive z členských států Evropské unie. „Byla to kvanta brambor za nízkou cenu z Nizozemska a Německa. Unie to finančně podporovala a naši produkci to poškodilo," zdůraznil ředitel třebíčské agrární komory Karel Coufal.

Návrat k bramborářství bude podle něj složitý. „Cesta zpět není. Produkce je ekonomicky nákladná. Ty podniky, které se tomu věnovaly, pravděpodobně vydrží, přibývat jich ale nebude," zamýšlel se.

Pět a půl hektaru letos bramborami osázelo Zemědělské a obchodní družstvo v Čáslavicích. Podle agronoma Ladislava Rygla to stačí pro zaměstnance, potřeby družstva a pár stálých zákazníků. „V minulosti jsme mívali 15 i 20 hektarů, postavili jsme ale bioplynku, a tak potřebujeme více plochy na kukuřici a energetické plodiny," vylíčil.

„Bohužel politika je taková, že to, co fungovalo, se nejprve zlikviduje a až pak se všichni snaží to dotacemi obnovit. Vyhlížíme ale do budoucna, jestli se nějaké prostředky v Unii nenajdou," řekl Rygl.

Bramborárna v Čáslavicích mezitím chátrá, lépe na tom není ani technika. Družstvo z Koutů se snaží už několik let prodat bramborový kombajn a sazeč. Zatím marně.