Byl jím holičský pomocník. Po havárii vlaku měl v plánu ve zmatku okrást zraněné a mrtvé. Tím si chtěl vydělat na svatbu a vlastní holičskou živnost. Tento skutečný příběh z našeho města je jedním z případů, které ve své knize s názvem Četnická stanice Třebíč 2 Borovina v letech 1918 až 1945 popisuje její autor Tomáš Rohovský. Četníci za první republiky museli řešit nejrůznější případy od drobných krádeží, přes požáry až po vraždy. Mord v událostech borovinských četníků nenajdeme. „Ale je tam případ, kdy borovinské a třebíčské četnictvo zastřelilo v židovském městě pachatele. Ten před tím u Borovinského rybníka postřelil svoji švagrovou," říká Rohovský.

Krom popisů skutečných případů, které museli borovinští četníci řešit, najdou čtenáři v knize také popis fungování četnictva i výpovědi pamětníků četnické éry v Borovině. „Podařilo se mi sehnat i dva potomky četníků, kteří na stanici sloužili," doplňuje Rohovský. Následuje výběr let se seznamy četníků. „V příloze ještě čtenáři najdou dvě zásadní události, které se týkaly celého tehdejšího Československa. Tou první je generální stávka ve dvacátých letech. Ač to mnoho lidí neví, Třebíč v ní měla hodně významné místo. Druhá souvisí se vzpomínkou dcery po jednom z četníků, který byl nasazen do boje proti banderovcům," popisuje autor.

K tématu knihy se Tomáš Rohovský dostal díky svému zájmu o historii, který jej drží již od mladých let. „Zároveň jsem členem klubu vojenské historie v Jindřichově Hradci. S ním vystupuji na různých akcích jako četnický strážmistr. Navíc jsem Boroviňák. Narodil jsem se tam a Borovina je mi blízká," vysvětluje. Tomáš Rohovský je sám policista, a tak může porovnávat rozdíly či podobnosti mezi tehdejšími a dnešními muži zákona. „Když se člověk začte do zákona o policii, některé formulace v něm jsou hodně podobné těm ze zákona o četnictvu," porovnává autor publikace.

Rozdíly jsou pochopitelně zejména v technice. Kvůli menší mobilitě museli být dříve četnické stanice v téměř každé větší obci. Jedna se nacházela například i v Hartvíkovicích. „Obchůzky prováděli buď pěšky nebo na bicaklu. To muselo mít na špicích na zadním kole udělaný kryt, aby se tam četníkům nezamotala šavle," sděluje Rohovský. Další rozdíly byly i ve výzbroji. „Ta nebyla příliš praktická. Četníci museli nosit pušku na rameni, na ní měli nasazený bodák. A šavli u pasu. Z dobových materiálů lze vyčíst, že z toho pramenila spousta úrazů. Stávalo se například, že četník upadl, když kráčel při obchůzce mezi vesnicemi lesem a bylo kluzko. Pochvou na šavli si propíchl břicho a zemřel," popsal.

Kniha by již nyní měla být k dostání ve všech třebíčských knihkupectvích. Informace o ní lze najít na webu knihy www.cetnicitrebic.cz.