Připravujete nějaké oslavy ?
Je to trochu složitější. Máme daný termín oslav, který bude od desátého do dvanáctého září. Zároveň jde o termín naší pouti, která se ale moc nedržela a my se snažíme na tento termín každoročně nasměřovat nějaké akce. Rozsah oslav právě řešíme. Měli jsme představu o velké oslavě, ale vzhledem k situaci ohledně koronaviru a že se mluví o přitvrzení, co se opatření týče, tak si nejsme jistí, zda se nám podaří velká varianta.

Jak by oslavy mohly vypadat, pokud situace umožní větší variantu?

Chceme pozvat rodáky a udělat den otevřených dveří ve škole a školce nebo knihovně pro ty, kteří tu léta nebyli. Chtěli bychom i výstavy a doprovodné koncerty. Hlavní program by byl v sobotu, šlo by o kulturní odpoledne, kde by vystoupily i místní spolky a škola. Nechyběli by ani profi umělci. Ale v tuto chvíli to není jisté, uvidíme, jak se situace vyvine, do září je ještě daleko. Věříme, že něco bude, uvidíme, zda to bude ve větším nebo menším rozsahu, ale takové výročí si určitě musíme připomenout.

Koncem června jste přivítali vzácnou návštěvu, přijela za Vámi hraběnka Isabella Collalto e San Salvátore z Itálie, která je potomkem bývalých majitelů zámku. Po jaké době někdo z jejich rodu navštívil Okříšky?

Přijela na pozvání spolku Zámek Brtnice. Organizoval to předseda spolku pan Eduardo García Salas a při té příležitosti nás oslovil, zda bychom neměli zájem, že by nás paní hraběnka navštívila. Okříšky kdysi spadali do jejich majetků. Kývli jsme na to. Z rodu Collatů tady nikdo nebyl zhruba od konce války, protože jejich majetek byl zestátněn a vyvlastněn. Nyní to byla jejich to první návštěva v Okříškách, její otec ale navštívil Brtnici ještě někdy v devadesátých letech.

Jak návštěva probíhala? Neplánuje hraběnku pozvat třeba i právě na oslavu v září?

Překvapilo nás, že nakonec nepřijela jen paní hraběnka s manželem, ale dohromady asi sedmnáct lidí. Ukázali jsme ji zámek a městys. Trošku se nám to zkomplikovalo, protože přijeli se zpožděním a já jsem ten den měli svatby. Část návštěvy za mě zaskočil pan místostarosta s kolegou a provedli ji po zbytku Okříšek. Líbil se jí zámek a myšlenka, že je propojen s domem s pečovatelskou službou. Ukázali jsme jí i sportovní areál, školu a školku nebo kulturní dům. Nakoukla i do hasičské zbrojnice a vyzkoušela si i náš zásahový vůz. Byli bychom rádi, kdyby se to mohlo v budoucnosti zopakovat, že bychom zapojili i veřejnost, například formou setkání s občany.

Čím jsou podle Vás Okříšky unikátní?

Nemáme žádné velké památky kromě zámku nebo kostela. Řekl bych, že jsme jedineční tím, jak široký máme spolkový život. Fungují tu hasiči, fotbalový klub, sokole, střelce, tenisty, Okřešánek nebo i Pionýr. Sice teď dva roky byla kultura trochu stopnutá, ale myslím, že díky spolkům je kultura v Okříškách opravdu pestrá. Mám zkušenosti i od starostů třeba i větších měst, kteří se diví, že se u nás stále něco děje, každý týden je nějaká akce. Docela nám to i závidí. Doufám, že se koronavirus už konečně zlomí a kultura se vrátí zpět do normálu. Před pár lety jsme si nechali dělat cyklo dresy, na kterých je nápis – Okříšky, městys kde to žije a řekl bych, že to platí.