Místo bezstarostného dětství ji trápí hlad a nesnesitelná žízeň, již zahání čerstvou krví dobytka. Nepoznala pohodlný domov ani školu, nic z věcí tak samozřejmých v civilizovaném světě. Zná jen bídný život pastevců na chudých pláních africké Keni.

Ten nejhorší zážitek ji však ještě čeká.
Nic netušící černé děvčátko si klidně nechá oholit hlavu a polít ji rudou barvou. Stejně jako už mnohokrát při zdejších oslavách. Strach se dostaví ve chvíli, kdy ji okolostojící ženy vyzvou svléci si šaty. Něco je dnes jinak, pochopí Josefínka. Její oči zoufale těkají z jedné stařeny na druhou, po tvářích se kutálejí slzy. Nerada, ale přece jen se svléká a sedá si na zem, jak jí poručily. Vidí, jak jedna z žen bere ostrou žiletku a dobývá se jí mezi útlá stehna.

Dívenka naříká, prosí, tělo se viditelně třese. Ženy z kmene ji drží za břicho a nohy a obřezávačka se dává do díla. Josefínka se ještě snaží chránit se rukama. Marně. V momentě přichází o své ženství, o část přirození. Její dětské hrdélko, stažené strachy a krutou bolestí, ženy zacpávají dlaní, aby nikdo neslyšel nelidský křik.

Z dívčího lůna prýští krev, kakaové děvčátko právě dospělo. Na plátně se odvíjejí poslední vteřiny filmu…
„V Africe je obřezáno odhadem 130 milionů žen. Je to zakázaný rituál, nikdo tam o něm nemluví. Ani ženy, které jej podstoupily,“ říká známá moderátorka Lejla Abbasová, která dokumentární film o drsném životě v Africe a mrzačení tamních žen přivezla do Třebíče.

Dobrovolné útrapy
V poslechovém sále hudebního oddělení městské knihovny se zápalem vyprávěla o svých přítelkyních, pocházejících z černého kontinentu, o jejich útrapách, fyzických i psychických bolestech.

Lejla, po otci Súdánka, po matce Češka, se s obřezanými ženami poprvé setkala při návštěvě Afriky před sedmi lety. „Chtěla jsem tam žít a spasit svět. Až později jsem přišla na to, že to není možné. Ženy jsou svázané pověrami, obřízku sami chtějí, aby se vdaly,“ vypráví. Aby pomohla těm, které se prastarému zvyku vzepřou, založila nadační fond Asante Kenya. „Uplyne nejméně stovka let, než se tento problém vyřeší. Jedinou cestou je vzdělání afrického lidu,“ myslí si.