Lucie běžně pracuje v Jihlavě jako kadeřnice. V období závodů však navléká kostým a baví tisíce lidí. Biatlonové mistrovství má na Vysočině rovnou dva maskoty. Jsou to strašidýlka z lesa Ochoza, která na své hrudi nesou písmena M nebo N.

Jedno z nich je drzejší, druhé je naopak k divákům milejší. Lucie Svobodová si vyzkoušela obě polohy. „Když zlobivější například ukradne čepici nebo stáhne kapuci, tak to ten druhý zachraňuje. Mně více vyhovuje písmenko M. Ten kostým je pohyblivější a můžu v něm být nápaditější,“ říká žena, pro kterou je role maskota první zkušeností.

Jan Vaňha vypomáhá na mistrovství světa v biatlonu jako brigádník.
Místo prázdnin nevyspání. Práce na mistrovství světa je náročná, říká student

Před mistrovstvím zahlédla inzerát na pozici maskota. „Hned mne zaujal a rozhodla jsem se to vyzkoušet. Loni jsem byla na světovém šampionátu a byla jsem ze strašidýlek unešená. Chtěla jsem si to i proto vyzkoušet z druhé strany, což se nakonec podařilo,“ popisuje s tím, že kostým na mistrovství obléká řada lidí.

Podle Svobodové se na maskotování nejde nijak připravit. „Je to hodně o improvizaci. Člověk se vyřádí. To by bavilo asi každého,“ zvažuje. A dodává, že velkou roli hraje také kreativita. S ní má zkušenosti, protože se dvanáct let věnovala tanci a vystupování. „Maskot se dá k tomu tanci trochu přirovnat. Mělo by to být zábavné a srandovní. Kreativní musím být i jako kadeřnice. Takže tvořivost kvůli maskotovi jen přesměruji trochu jiným směrem,“ vysvětluje.

Vysočina Arena ve volný den mistrovství světa v biatlonu.
Den volna v Novém Městě: fanoušci zdarma sledují biatlonisty trénovat, podívejte

A doplňuje, že práce není jenom o legraci. Bývá i velmi náročná. „A to především po fyzické stránce. Kostým něco váží a my v něm musíme tančit, mávat a neustále se nějak hýbat. Musím tomu přizpůsobit i oblečení, které nosím pod tím vším. V kostýmu bývá velké horko a potíme se v něm neustále. My zimu nemáme,“ směje se.

Pod tribunami může popustit uzdu fantazii. V jiných chvílích však nikoli. „Jsou určité postupy, které je potřeba dodržet. Například při ceremoniálech. Něco jiného je kontakt s diváky. Ti se s námi neustále fotí a zdraví se s námi. Hlavně děti mají obrovskou radost. Maskoti jsou vlastně takoví přerostlí plyšáci. Proto je to asi vždycky tolik zaujme. Tohle mě na tom baví a klidně bych si to znovu zopakovala,“ přeje si Lucie Svobodová.