Bydlí v Zahrádce, v malé vesničce u Náměště nad Oslavou a je autorem sbírky Hlenobytí a Tanec kostlivců.


Dlouhou dobu žijete na Třebíčsku. Jaký máte vztah k tomuto kraji a jak vás lidé vnímají?Narodil jsem se v Čechách, ale dospělou část života jsem prožil na Vysočině, takže mohu říct, že Vysočina je mým domovem.Na druhou stranu ale platí přísloví, že nikde neznamená člověk méně, než ve své vlastní zemi. O Třebíči to platí pětinásobně. V Náměšti si na mě už zvykli.


Na svém kontě máte dvě sbírky – Hlenobytí a Tanec kostlivců. Jak jste se dostal k poezii?Na střední škole jsem poezii moc rád neměl.Dostal jsem se k ní v roce 1995 a bylo to vlastně takovým omylem. V té době jsem byl ve skupině Agony Conscience (česká undergroundová kapela 90.let – pozn.redakce), kde jsme hráli tvrdý metal a já jsem začal textovat. Hlavní část sbírky Hlenobytí vznikla za mého působení civilkáře na patologickém oddělení třebíčské nemocnice. Obeslal tedy několik nakladatelství a vydavatelství. Buď neměli zájem a nebo ho měli, ale nehodilo se jim to do edičních plánů. První sbírka nakonec vyšla v třebíčském nakladatelství Akcent.


Jak se vám dnes žije?Myslím si, že se mi žije relativně dobře. Pro někoho znamená žít dobře, když má doma DVD, plazmovou obrazovku a video a pro někoho znamená žít dobře mít něco do pusy, mít mouky pytel, jak se říká. Toho mouky pytle mám dostatek.


V listopadu o vás některá média psala v souvislosti s velmi radikálním až teroristickým postojem proti americkému radaru. Jak to bylo?Před rokem jsem vytvořil mediální performanci, jak tomu sám říkám. Řekl jsem si, že když naše vláda vede dialog, který je ve skutečnosti monolog, tak já si vytvořím také svůj monolog. Přijde mi, že na můj vkus je jejich monolog extrémní, takže můj monolog je také takový.

Vytvořil jsem si teorii frakce RAF (frakce Rudé armády). Zvolil jsem systém komunikace s médii a poslanci. Pod každým článkem jsem byl podepsán a uvedl jsem na sebe i kontakt. Čekal jsem, že se mi ozvou bezpečnostní složky, protože jsem v některých článcích napadal bezpečnostní otázku našeho státu.

To se ale nestalo. Naopak se ozývala média, že se o tom konkrétně chtějí bavit.Byl jsem ochoten jim odpovědět na otázky, ale s takovou podmínkou, že to bude rozhovor v kontextu celkové osobnosti Pavlem J.Hejátkem, který má určité názory na současné politické dění. Někdo na to přistoupil, někdo ne. Ten, kdo na to přistoupil, tak ty články neotiskl. Ne proto, že by byly skandální, ale právě naopak.