O víkendu se na Třebíčsku uskutečnilo sedmé setkání obcí se stejným názvem

Poprvé se lidé ze stejnojmenných obcí setkali před sedmi lety. „Tehdy mne napadlo, když mohou mít setkání různé Lhoty, proč ne Babice?“ vzpomněl iniciátor pravidelných setkání Tomáš Foral z Babic u Rosic.

Co jej k nápadu přimělo? „Vždycky jsem podporoval spolkovou činnost. A vše, co souvisí s národní hrdostí – úctu k vesnici a k rodné vlasti,“ říká tehdejší starosta Foral.

A právě hrdost na svou obec všechny účastníky babického srazu spojuje. Pronese-li někdo z nich větu „Jsme Babičáci!“, pak z tónu jeho hlasu můžete vycítit, co tohle slovo pro každého znamená. V tu chvíli neznějí slova hrdost a úcta vůbec pateticky. „Na své rodiště by měl být hrdý každý,“ přidává se starosta Babic na Třebíčsku Miloslav Vecheta. Jako organizátor víkendové akce se předvedl na výbornou. Účastníci chválí dobrou zábavu, skvělé jídlo a poznávací program, který vedl přes třebíčské památky a židovský hřbitov až do místní školy s pochmurnou historií babické tragédie.

Účastníci setkání již plánují, kde se sejdou příště. Poláci zvou české a moravské patrioty k nim, příležitost si ovšem nechtějí nechat ujít ani maličké Babice u Vsetína. Buď jak buď, příští rok se všichni určitě zase uvidí, slibují si. Rok co rok se tak pravidelně setkává devatero Babic z České republiky a desáté zahraniční.

„Tak by se mělo žít – rozdávat se mezi ostatní a dělat dobře nejen sobě, ale i ostatním. To má smysl,“ soudí Foral.