„Stavební práce za víc jak 7,6 milionu korun jsou u konce. Jestli bych do toho šla znovu? Ne, aspoň prozatím, bylo to neuvěřitelné martirium sehnat peníze a ohlídat průběh stavby,“ konstatovala Barbora Kloudová – mladá, energická žena, která je vedoucí tohoto specifického zařízení.

Objekt v třebíčské Heliadově ulici prošel za jeden rok částečnou rekonstrukcí, přibyla čtyři lůžka – nyní je jich šestadvacet, společenská místnost se dvěma počítači i prostor pro kutilskou dílnu. Stavební firma z Jemnice, která vyhrála výběrové řízení na zhotovitele, se ocitla v pro ni nezvyklé situaci: část stavebních prací vykonali sami klienti azylového domu, čtrnáct z nich si takto udělalo rekvalifikaci na stavební práce.

„Občas to s nimi bylo složitější, pracovali po svém, ale vidíte výsledek, neliší se de facto od výkonu profesionálních zedníků,“ zhodnotila dílo vedoucí Kloudová.

V čistotou vonící místnosti netradičního půdorysu na konci chodby vítá návštěvníky trojice klientů. Muži ochotně vyprávějí svůj životní příběh, který má u všech podobný scénář: rodinné problémy, ztráta zaměstnání a často závislost na alkoholu či hracích automatech.

„Jsem tu od léta, řeším si teď zašmodrchaný osobní život. Mám výuční list elektrikáře, podal jsem čtyři žádosti o práci.

Učím se tady na počítači, chtěl bych si udělat řidičák a znovu se postavit na vlastní nohy,“ vypráví šestatřicetiletý Roman Dvořák. O něco starší kolegové Jaroslav Anděl a Zdeněk Suchý mají zdravotní problémy, o práci do budoucna zavadí těžko, oba taktéž prošli rodinnou krizí a ztrátou jistot.

„U nás může člověk bez domova strávit rok, v létě tu bývá volněji, přes zimu přichází zájemců víc. Máme i několik lůžek pro ty, kteří chtějí pouze přespat. Vnitřní řád ale nedává prostor těm, kteří by zde chtěli trávit čas opilí. Taky kouřit se tu nesmí, chodí se na dvorek,“ zmínila Barbora Kloudová. A ještě jednu věc okomentovala: „Jestli mám respekt, když jsem žena? Mám. Dokážou ocenit, že jsem ochotná je vyslechnout.“ Azylový dům pro muže v Třebíči provozuje Diecézní charita Brno od roku 1992. Klienti zde žijí za částku 2300 korun, ve které je zahrnuto ubytování, čisté ložní prádlo a možnost plně využívat zařízení objektu. Finančně se na nedávné rekonstrukci podílely evropské fondy, kraj, město i samotná Charita vlastními zdroji.