Hasič od Třebíče jako filmový Schwarzenegger. Podívejte, jak tahá Tatru

Horký je profesionálním hasičem, pracuje na třebíčské hasičské stanici. Tahání Tatry je jeho oblíbenou kratochvílí – což je koneckonců vidět i na jeho postavě, na níž se vlní sval vedle svalu. Silové sporty jsou jeho velkým koníčkem. Tak velkým, že se rozhodl letět do amerického státu Ohio, kde se chce zúčastnit soutěže The World's Strongest Firefighter Contest, tedy klání o nejsilnějšího hasiče světa. Ta se koná v rámci akce Arnold Sports Festival – a slovutný Arnold Schwarzenegger ji opravdu zaštiťuje a samozřejmě se jí pravidelně účastní. „V minulých letech tam vždy byl, vítězům i gratuloval. Kromě hasičů tam soutěží i kulturisté či siloví sportovci v trojboji,“ vysvětluje Horký.

Nejedná se ale o nijak masovou akci. V hasičské soutěži se tam utká jen asi padesát lidí z celého světa. „Prvních dvanáct finalistů postupuje do dalšího dne,“ objasňuje mladý muž a vysvětluje, jak se dostal mezi vysněnou padesátku účastníků. „Registrace byla v červenci, ale otevřeli ji jen na chviličku. A člověk tu chviličku musí vychytat. Mně se to povedlo. Od září jsou známé disciplíny, takže máme půl roku na to se připravit,“ dodává Horký.

Auta v Americe mají lehčí

Kromě tahání mnohatunového auta tedy musí trénovat i jinak. „Například nás čeká přehazování těžkých pytlů přes překážky. Ty pytle mají různou váhu od 93 kilo do 125 kilo. Potom bude přenášení takových těžkých kufrů na vzdálenost. Do každé ruky vezmete asi 130 kilo a s tím běžíte. Pak jsou dřepy s konstrukcí. Tu budeme mít na zádech, má kolem 250 kilogramů. Co se týče těch aut, tak ta v Americe na soutěži nebývají tak těžká jako to, se kterým trénuji. Spíš mají jen deset, možná patnáct tun,“ říká s úsměvem Horký.

Všechny disciplíny se dělají na čas, ale i když se závodník nevejde do limitu, počítá se mu aspoň dráha, kterou zdolal. „Ty závody jsou vlastně docela rychlé, trvají kolem pěti hodin. Důležité je proto pít, mít vitamíny a hlavně být zahřátý,“ podotýká hasič, který se snaží až pětkrát týdně chodit do posilovny. „Trénuji na lačno, to je nejlepší. Jít do toho s plným žaludkem, to by nebylo dobré,“ odhaluje část své životosprávy.

Horký se těmto siláckým kouskům věnuje tři roky. „Dřív jsem běhal požární sport. Ale to mě moc nebavilo. Bylo to běhání za ničím, proto jsem chtěl zkusit něco jiného. Tohle je lepší, je totiž potřeba trénovat na každý závod a ten je vlastně pokaždé jiný,“ přemýšlí svalnatý mladík, který má za sebou podobné závody hlavně v Česku, ale také ve Francii, kde reprezentoval naši republiku.

Pak začne smotávat lano, za které Tatru odtáhl vlastními silami dobrých třicet metrů. Při pohledu na obrovské auto se usměje. „Jednou jsem trénoval na nějaké závody a byla tam zařazená zpátečka. Nebyla to velká Tatra, jen auto s malým kontejnerem. Proto mi bylo divné, že ho nemůžu utáhnout. Trošku mě to tehdy rozhodilo,“ přidává vtipnou historku.