Ve velmi hluboké jámě stojí muž, který na dně pracuje s malou škrabkou. Aby ho člověk mohl spatřit z ulice, je potřeba přijít až k okraji díry a předklonit se. Kdyby muž neměl po ruce žebřík, nikdy by se nedostal zpátky na povrch. „Pokud nemáte aspoň 220 centimetrů, tak nemáte šanci ani vyhlédnout ven,“ glosuje Aleš Hoch, šéf archeologů, kteří provádějí výzkum u třebíčského kostela svatého Martina.

Aleš Hoch ukazuje hrot šípu, který s kolegy nalezli u kostela svatého Martina v Třebíči.
Průzkum středověké Třebíče: prostitutky naháněly zákazníky i na hřbitově

Archeologové se do podobné hloubky nedostávají příliš často, zde to však bylo nutné. „Je to příkop ještě z doby, kdy Třebíč nebyla městem. Ohrazoval panský dvorec, který stával zhruba na místě dnešního kostela. Předpokládáme, že zde byl dřevěný palác a že pod presbytářem dnešního barokního kostela jsou pozůstatky románského kostela,“ popisuje Hoch.

Zajímavý je název dvorce. Podle písemných pramenů se totiž jmenoval Horka. „Tedy označení pro něco nahoře, v našem případě nad náměstím. Tehdy ale byla Třebíč jen osadou a terén u dnešního kostela byl vyšší, mnohem výraznější. Prostě kopeček, který čněl nad okolí. Pak ten název dostala celá čtvrť jižně od centra. Ale pravá Horka byla zde u kostela,“ vysvětluje archeolog, podle kterého se jednalo o strategické místo.

„Nikde kolem ještě nebyly domy a všude byl prudký sráz,“ dodává Hoch s tím, že sráz byl i na druhou stranu od náměstí směrem k Pasáži.

Dvorec na místě stával zcela jistě už od počátku 13. století a zanikl nejpozději ve druhé třetině 13. století.

„Nevíme ale, kdy vznikl, to je pro nás zatím největší záhada. Tehdy to byla docela živá éra. Nastupuje vláda markrabat a markrabě sem mohl dosadit nové lidi. Ten nový pán tu nemusel vyloženě žít, mohl to být jeden z jeho majetků. Určitě tu ale byl nějaký šafář či správce, který to tu udržoval,“ přibližuje šéfarcheolog tehdejší dobu.

Výkopy na místě bývalé Vídeňské brány
Zaniklá brána v Třebíči. Archeologové našli pozůstatky mostu i kámen odrazník

Přímo u příkopu nalezli archeologové i kostry z té doby. O kus dál sice býval hřbitov, jenže ten alespoň podle stávajících poznatků vznikl až později. Možná tam ale byl už předtím – anebo je vysvětlení nálezu koster ještě jiné, poněkud dramatičtější.

„Nějaký hřbitov tu asi byl už tehdy, ale zatím nevíme, jak jej měli ve 13. století vymezený. Nevíme tedy, zda jsou ti mrtví pochovaní na hřbitově, nebo jsou za hřbitovní zdí. Pak by to byli nějací vyděděnci ze společnosti. Spíš se zatím přikláníme k těm vyděděncům,“ ukazuje Hoch na jednu z koster.

Horka, Huorka, Hůrka

Název Horka jasně dokládá změny v jazyce, ke kterým začalo docházet během 14. století, tedy krátce poté, co dvorec zanikl. Tehdy se silně výslovnostní „O“ začalo prodlužovat na „uO“ (tedy nepatrné „u“ a silné „O“), až se z něj stala dvojhláska „UO“ (obě hlásky stejně silné), načež „O“ začalo oslabovat na „Uo“ až na konečné „Ú“. Dvojhlásku „uo“ ve svých spisech používá už Jan Hus (Buoh, puost). Následně se písmeno „o“ začalo psát nad „u“, čímž vznikl znak „ů“ (ve skutečnosti se tedy vlastně jedná o dvojhlásku). Tento znak žádná jiná abeceda kromě české neobsahuje.

Podobně se měnila i další slova (dom → duom → dům, koň → kuoň → kůň), při skloňování však zůstává původní „o“, tedy dům bez domu, kůň bez koně, Bůh bez Boha. Změny „o“ v „uo“ postupovaly dále na východ až k dnešnímu Slovensku, kde zůstalo „uo“, jež Slováci píšou jako „ô“.

Horka a Hůrka jsou však natolik nepoužívaná slova, že je lze skloňovat oběma způsoby. Přesto je zajímavé, že v Třebíči označení vyvýšeniny zůstalo dodnes v nezměněné „předhusovské“ formě, byť jako Horku již Třebíčané chápou téměř celou jižní část města.

Jeho kolegové se příkopem prokopali až na skálu, na dně se proto drží voda prosakující nadložím. „Podobně podmáčené je i Karlovo náměstí. Proto se zde stejně jako na náměstí dochoval do dnešních dnů organický materiál, například dřevěné fragmenty nádobí,“ říká Hoch k cennému nálezu.

Šéfarcheolog Aleš Hoch ukazuje pozůstatky Vídeňské brány v Třebíči. Zcela vpravo je kámen odrazník, který vozům bránil v tom, aby se přiblížily ke stěnám brány a odíraly je.
Příjemné překvapení pro třebíčské dějiny: Vídeňská brána přečkala do dnešní doby

Archeologové na místě našli i další artefakty, ale o něco málo mladší než dvorec. „Jsou to hračky z poloviny 13. století. Na Třebíči mě baví to, že ty hračky nacházíme všude, lidé si tu na veřejných prostranstvích hodně hráli. Já už si pro sebe nazývám Třebíč městem her,“ usmívá se Hoch a vytahuje z igelitového sáčku dva objevy.

Video: další cenné nálezy zaznamenali archeologové v Třebíči.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Také pocházejí z doby, kdy město ještě neexistovalo a na místě byla jen osada a zmíněný dvorec Horka. „Tohle je malá kostěná kuželka. Je vylitá olovem, aby stála. Tyto kuželky sráželi klacky nebo kuličkami. Jsou vyobrazené i na dokumentech až ze 16. století, takže tato hra našim předkům vydržela minimálně tři sta let,“ otáčí Hoch jemně v rukou asi pěticentimetrový hlazený předmět ze zvířecí kosti.

Druhým nálezem jsou již obvyklé keramické touše, tedy předchůdci dnešního pétanque. „Ty nacházíme všude. Jejich výroba byla velice jednoduchá, proto jich je tolik,“ doplňuje šéfarcheolog k nálezům na Horce, jejíž název přetrval v Třebíči více než sedm set let.