Velká jáma a v ní hromadný hrob. Leží v něm kostry. Přesněji řečeno dětské kostry. Archeologové, kteří pracují u třebíčského kostela svatého Martina, obrazně řečeno listují velmi temnými stránkami minulosti města. „Jen v této jámě je pohřbených osmnáct dětí. Případně dospívajících. Spekulovali jsme, jestli zemřeli na základě nějaké epidemie,“ zamýšlí se šéf archeologů Aleš Hoch z Muzea Vysočiny Jihlava.

V místě býval hřbitov. Tak velké množství pohřbených dětí v jedné jámě ale zarazilo i zkušené odborníky. Věk zemřelých většinou odhadují na dvanáct až čtrnáct let. „Z našeho pohledu jsou to ještě děti, optikou středověku to však byli lidé ne vyloženě dospělí, ale mohli se třeba ženit, vdávat, mít vlastní rodinu,“ upřesňuje Hoch.

Dále se dočtete:
- o ženě, která přežila velmi těžký úraz
- jaký věk naši předci považovali za stáří
- proč jsou zuby v lebkách obroušené

Archeologové zatím odkryli přes 160 hrobů. „Zajímavá byla kostra jedné ženy, která měla přeraženou nohu. Tu velmi bolestivou a těžkou zlomeninu tedy přežila. Kost pak znovu srostla, ale nohu měla o asi šest centimetrů kratší. Potom chodila o berlích. Na stavbě těch kostí se to dá poznat, na jedné straně se totiž více vyvinulo svalstvo,“ vysvětluje archeolog.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Toho na této kostře překvapila ještě jedna věc. „Odhadujeme, že zemřela v čtrnáctém, spíše patnáctém století. Tedy v pozdním středověku. V té době se přitom do hrobů nedávaly žádné milodary. Ale ona v ruce svírala nožík,“ líčí Hoch zajímavý nález.

Přesné stáří pohřbených těl lze určit jen těžko. „Pokud nemáme z hrobu tvrdá data, jde to velmi obtížně. Navíc se ten hřbitov hodně měnil – když to přeženu, byl takříkajíc živý. Naši předci pohřbívali třeba do stejných jam. Nebo těla nějak odsouvali. Hřbitovní hlínu sem dováželi a ty úrovně dosypávali. Některé kostry z nejzajímavějších hrobů se ale pokusíme datovat alespoň pomocí uhlíkové metody,“ podotýká vedoucí archeologů.

Jedna z mnoha koster, které odkryli archeologové u kostela svatého Martina v Třebíči.
Archeologové v Třebíči odkryli už sedm desítek koster. Na místě je nenechají

Jeho kolega Martin Fojtík z Archaia Brno se třebíčskými kostrami také podrobně zabývá. „Ti lidé většinou umírali na nějaké patologické změny. Takže na kostrách mají kostěné nárůsty a ke stáří měli problémy s hybností,“ říká Fojtík, ale upozorňuje na jednu zásadní věc. „Stáří z jejich pohledu bylo kolem čtyřiceti let a více. Stačí se ale podívat na naše starší hřbitovy, kde jsou na hrobech fotografie babiček a dědečků. Jenže i tito lidé měli třeba jen padesát let. A dnes byste člověka podobného vzhledu tipovali možná na osmdesát či devadesát,“ dodává brněnský archeolog.

Pozůstatky jakési budovy, která stávala na místě někdejšího hřbitova u svatomartinského kostela v Třebíči.
Archeology překvapily základy záhadné stavby na bývalém hřbitově v Třebíči

Ten si o kostrách vede podrobné záznamy. „Například je měřím. Jejich průměrná výška je kolem 160 centimetrů. Nedá se to určit úplně přesně, ale nejmenší dospělý měl asi 142 centimetrů a nejvyšší pak zhruba 179 centimetrů,“ vypočítává Fojtík, který přidává ještě jednu malou příhodu. „Okolo našich vykopávek šel jeden pan zubař a prohlížel si zuby na lebkách. Prý kdyby je viděl na živém člověku, tak by toho dotyčného tipoval na devadesát let. Jenže těm lidem bylo kolem čtyřiceti, padesáti. Oni ty zuby totiž měli obroušené,“ podotýká.

Nová expozice o archeologických objevech.
Archeologové sepsali knihu o tom, co nalezli v Třebíči na náměstí. Podívejte se

S vysvětlením pro laiky přichází Aleš Hoch. „Ty obroušené zuby byly kvůli nedokonalému mletí. Do mouky se dostávaly zbytky kamene z mlecích kamenů. Je to takový jemný píseček, který pak obrušuje zuby. Ale zároveň měli ty zuby zdravé. Lidé tenkrát totiž ještě moc neznali zubní kaz. Nebyl totiž cukr. Sladit se dalo jen medem nebo třeba sušeným rozvařeným ovocem,“ popisuje středověký způsob stravování šéfarcheolog.