Jak vás napadlo přihlásit se do soutěže?
Ta myšlenka vznikla spíše v hlavě mého přítele, to on mne přihlásil.

Předtím jste už nějaké soutěže absolvovala?
Konkrétně třeba soutěž Česko zpívá, která je mezinárodní. Byla jsem ještě v soutěži Lyra, tam se moje zpívání probudilo. Lyra umožňuje jezdit po koncertech, zpívala jsem pro školy, hrála s kapelou, natáčela různé medailonky.

Kolik vám tenkrát bylo?
Třináct.

A tehdy už jste měla vlastní písničky?
První jsem napsala ve čtrnácti. Takže o rok později.

V soutěži Česko-Slovensko má talent zpíváte také vlastní písničku, Kostky. Všechny zaujala. Jaký jste z toho měla pocit?
Já ji zpívám už poměrně dlouho, nebylo to poprvé, kdy ji lidi slyšeli. Spousta lidí se v té písničce našla, možná se s ní i ztotožnili. Je oblíbená. Samozřejmě, že reakce publika a porotců na soutěži mě moc potěšila. Příjemně mne zahřála u srdíčka.

O čem ta píseň je?
O mezilidských vztazích. Občas si něco nalháváme nebo někdo cosi nalhává nám. Je nám milejší lež, než abychom přijali realitu. O tom jsou Kostky. Je to druhá písnička, kterou jsem napsala. Tehdy mi bylo čtrnáct.

V soutěži jste několikrát postoupila, zatím ale nevíte, jestli vás pustí dál. Co když neuspějete?
Buď se to povede, nebo ne, a já budu zpívat jinde. Soutěž už teď považuji za příjemnou zkušenost, určité zviditelnění pro mne a mé písničky.

Zaznamenáváte ohlasy na své soutěžní vystoupení?
Ano, spousta lidí se mě na to ptá, pochválí. Z devadesáti devíti procent jsou ohlasy kladné, a to je moc příjemné.

Jaké jsou vaše další plány?
Pokud se mi ozvou z Česko Slovensko má talent, budu pod jejich režií a budu je muset poslouchat. Jinak mám v plánu vánoční koncerty. Budu se také snažit co nejvíc psát, ale ne vždy to bohužel jde, třeba momentálně mi múza chybí.

Píšete si texty i hudbu?
Ano.

Co vás inspiruje při psaní?
Vždy nějaký příběh, ať už můj vlastní, nebo ostatních. Musí to být něco, co zasáhne i mne. Událost, ať už dobrá, nebo zlá. Každá má písnička patří k někomu, je spojená s nějakou osobou. Právě jsem napsala jednu podzimní písničku, ta nevznikla z příběhu, je o tom, jak jsem se cítila já.

Hrála jste i na jiné nástroje, než na kytaru?
Hrála jsem na flétnu, na saxofon, na housle. Musím se přiznat, že vždy jsem každý jeden nástroj ukončila rok před absolventským ročníkem.

Máte svůj hudební sen? Jako třeba vyprodat O2 arénu?
Ta představa je krásná. Samozřejmě by se mi líbilo, aby se moje písničky hrály v rádiu. Aby je lidi poslouchali a kupovali si cédéčka. To jsou ale daleké sny. Momentálně mi bude stačit, když si lidi oblíbí Kostky, mne, a dál se uvidí. Lepší je snít v menších měřítcích, než mít obrovské cíle, a pak být zklamaný, že to nevyšlo.

Kde vás můžeme v nejbližší době slyšet?
V Ivančicích budu zpívat na náměstí 30. listopadu, den na to v sobotu 1. prosince ve Slavěticích při rozsvěcování vánočního stromu a 7. prosince v Brně na Zelňáku.