Českého albína vyšlechtil profesor Josef Zofka z Kladna jako králíka s výbornou kvalitou kožky po první světové válce.

Kolik se dnes platí za kožku?

Výkupčí nabízejí kolem 15 nebo 20 korun za kus, některé firmy nabízí i 180 korun, ale za kilo. Co jsme se o tom s kolegy chovateli bavili, tak by cena za jednu kožku vycházela 15 až 20 korun, protože do kila jich je přibližně 10. A to musí být poměrně velké, protože některé firmy chtějí vysušenou kožku bez paciček, uší, hlav a zbavenou tuku.

Je to cena, kterou jako chovatelé berete?

V květnu nebo červnu je patnáct korun běžných, vyšší cena je výjimečná. My to musíme brát.

Může na ni mít vliv kvalita kožky?

Určitě, i když ne až v takové míře jako kdysi. Někdy v 80. létech jsem se vydal do Brtnice, kde byla větší kožešnická firma, a chtěl jsem si tam nechat vysvětlit, jak má vypadat kvalitní kožka. Vzal jsem s sebou dva králíky. Přijal mě tam místopředseda podniku a u prvního králíka mi řekl, že ať takové nechovám, že to nemá cenu. Uklidil jsem ho a vyndal druhého. Jó, to už bylo něco jiného. Moc se mu srst líbila. A já věděl, jakým směrem se dát, protože Český albín má mít kvalitní kožku.

Věnoval jste se pak prodeji kožek?

Nikdy. Já jsem králíky choval pro jejich krásu, ne pro peníze. Byly takové výzvy, aby se do nějakých větších výkupů chovatelé zapojili, já jsem se na to neslyšel. Mimo to, důležitější na králíkovi byla a je masná užitkovost, kožka je odpadová surovina. Mezi chovateli se ale hledí i na ni. Když se cena před několika lety pohybovala kolem tří korun, tak to raději házeli do popelnice, než aby se s tím napínali a čistili. Jeden čas byla i za korunu.

Hledí se dnes na kvalitu kožky i z pohledu barvy? Vždyť bílá prý bývala ceněna víc než jiné.

Protože se dala barvit. O několik korun se za ní dostávalo víc. V historii chovu králíků lze najít tolik zvláštních věcí, že by na to kniha nestačila. Dokonce byly snahy vyšlechtit králíka bez srsti. Nakonec se to ale asi nepodařilo. Ani nevím, na co to tenkrát potřebovali.

Český albín byl vyšlechtěn jako hlavně kožešinový králík. Proč?

Je to králík i s dobrou masnou užitkovostí, ale když vznikal, ve 20. a 30. letech minulého století, tak se po bílém králíkovi s kvalitní kožkou volalo.

Když profesor Žofka vyšlechtit bílého králíka s kvalitní kožkou, bylo to něco. V roce 1921 totiž takový existoval pouze Belgický obr a Francouzský beran. Dnes je bílých plemen snad dvacet, mnozí je berou jako něco obyčejného a je škoda, že se na Českého albína zapomíná. Věřím, že jeho chovatelé si uvědomí, že jedině kvalitou kožky mohou prorazit. Právě na tohle se totiž v minulosti při chovu albína zapomínalo a i dnes to přetrvává.

Od kdy ho chováte vy?

V roce 1966 jsem se ženil a postavil jsem si králíkárnu. Líbili se mi tehdy Kalifornští králíci a hned jsem si je pořídil. V 68. roce byl v chovatelském časopisu článek od tehdejšího předsedy klubu Českých albínů Antonína Nováka o tom, jak se albínem opovrhuje, jak je to kvalitní plemeno. Mě na tom popravdě upoutalo to, že to je české, a mrzelo mě, že nad ním někteří lámou hůl. Takže každému říkám, že já jsem si to plemeno nevybral, ale ono si vybralo mě, a nedokážu od něho odejít. Prostě mě to tak chytlo, že netoužím po jiném.

Má na kvalitu kožky vliv třeba i krmení?

Samozřejmě, a obrovský. Vizáž králíka se dá změnit lnem a slunečnicí. Když mám ale bastarda, podřadného křížence, tak můžu zkrmit vagon lnu a s tím zvířetem to nehne. Průměrné králíky tím můžeme vylepšit, má to ale krátkodobý účinek a nemá to chovnou hodnotu. Pak je skupina zvířat, která má kvalitu v genech, a o ty by mělo jít. Těm stačí jen troška na přilepšení a oni vám to bohatě vrátí. Bohužel chovatelské práci se chce věnovat málo lidí, chtějí poháry, ne králíky s kvalitní kožkou v genech.

Čím by se měl Český albín lišit od jiných plemen?

Troufnu si říct, že to má být viditelné na první pohled. Ta srst má být přilehlá, sněhově bílá, v určitém úhlu odráží světlo, nejlépe se to pozná v polostínu, kde se stříbřité pesíky projeví v plné kráse.