První ze dvou vln povodní počátkem srpna zasáhla nejdříve Vysočinu. A přestože nepřinesla takové katastrofy, jako pozdější tisíciletá voda v Čechách a Praze, následky zanechala hned v několika místech Třebíčska.

Snad nejvíce postihla obec Menhartice, která byla v tomto roce velkou vodou zčásti zaplavena už podruhé. „Setkala se tu voda ze dvou rozbouřených potoků. Proudy vody se valily i z vrchních pozemků a zatopily dvory a zahrady několika rodin,“ vzpomínala místostarostka obce Alžběta Englichová.

Jednou z takto postižených zde byla Zdeňka Adamová, vdova se třemi dětmi. „Ve zdech všech místností byly trhliny, bylo zapotřebí kompletně nové zdivo. Obec nám finančně nevypomohla, ale dům byl naštěstí pojištěn a práci jsme zvládli svépomocí,“ řekla sestra paní Adamové Věra Fedrová. „Rozhodně nás to nevylekalo natolik, abychom své domovy opustili a přestěhovali se jinam,“ shodla se Fedrová s dalším sousedem, Tomášem Novákem, na jehož dvoře tehdy voda sahala do výše několika desítek centimetrů a odřízla auta zaparkovaná v garáži.

Menhartičtí však na Třebíčsku nebyli jediní, kteří v osudném roce poznali, jakou sílu může voda mít. Třetí stupeň povodňové aktivity byl tehdy vyhlášen v Jemnici a v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde se z břehů vylévala řeka Želetavka. Stejný stupeň byl nutný i v Třebíči, když stanice v Ptáčově naměřila hladinu řeky Jihlavy vyšší než tři metry. O část úrody přišli mimo jiné v Radkovicích a Bačkovicích, neblahou vzpomínku na povodně mají i v Naloučanech, kde voda strhla most a dosud jej nahrazuje jen provizorní vojenské přemostění.