Nejméně dva roky tak dělá nezvanou společnost zdejším řeholníkům a kněžím blíže neznámý počet těchto šelem. Nabízí se otázka: Jsou nějakým způsobem nebezpečné pro lidi? Ohrožují samotný objekt údajně nejstaršího minoritského kláštera v České republice?

Farář Karel Koblížek si na přítomnost rodinky kun, které jsou velké přibližně jako kočka, už částečně zvykl.

„Předevčírem se dvě kuny klouzaly po střeše do okapu. Když se večer dívám z okna, než jdu spát, tak vídám dvě tři kuny, jak jdou přes parkoviště a po hradbách lezou k nám.“ Na rozlehlé půdě starobylého kláštera, který byl postaven ve 13. století, ukazuje Karel Koblížek množství cestiček a průchodů, které si kuny vykousaly v zateplovací vatě. „Já jsem tady v Jihlavě dva roky, a když jsem přišel, už tu byly,“ říká.

K přítomnosti kun je nicméně poměrně shovívavý. „Jsou plaché. Podobná zvířata vždycky patřila k velkým budovám, podobně jako holubi nebo netopýři.“

Podle zoologa Jana Vašáka není přítomnost kuny skalní ve městě až tak výjimečná. „Kuna má zasycený prostor v přirozených zónách. Kde žijí lidé, tam jsou holubi a potkani, kterými se kuny živí. A půdní prostory jsou pro kuny ideální.“ Podle Vašáka má kuna optimální podmínky k životu ve městech, a i když bude hubena, vždycky se tam kvůli těmto podmínkám vrátí. „Nikdy se nepřemnoží do té míry, že by je neuživilo prostředí, ve kterém jsou.“

Nehrozí, že by kuny napadly člověka. Jejich přínos může být v tom, že hubí potkany. Podle ředitele Národního památkového ústavu v Telči Libora Karáska by kuna neměla v nemovitých památkách způsobovat závažnější problémy. „Kromě toho, že mohou překousat nějaké kabely a někde něco znečistí, tak by neměly být památky nijak ohroženy.“ Vypadá to tedy tak, že dojde na farářova slova a kuny zůstanou spoluobyvateli jihlavského kláštera.