Když se maminka malého Matěje před pár lety rozhodovala, zda dát přednost zaměstnání nebo zůstat doma s dvanáctiměsíčním synem, stála před nelehkou volbou. Dnes by žádné dilema mít nemusela. Jesle totiž v čtyřicetitisícové Třebíči už tři roky žádné nejsou a kdo nemá babičku nebo si nemůže dovolit platit paní na hlídání, jinou možnost, než zůstat doma, nemá.

„Rozhodla jsem se pro práci, jinak bych o ni přišla. Byla jsem tenkrát ráda, že jesle ve městě jsou,“ vzpomíná Matějova máma.

Zařízení pro malé děti ovšem radní v roce 2006 zrušili, protože chtěli ušetřit dva miliony korun za jejich roční provoz. A jesle začínají maminkám chybět.

„Dnes je situace jiná, než před třemi roky. Ještě více žen si nemůže dovolit zůstat tři roky na rodičovské dovolené, je krize a míst je málo,“ vysvětluje maminka dvou dětí Kristýna Vohlídková. Rozhodla se proto vyvolat diskusi o potřebě jeslí v Třebíči. Oslovila ředitelky mateřských škol a prostřednictvím letáků ostatní maminky. Výsledek? Našla několik sympatizantů, více než maminek se jí ale přihlásilo zájemkyň o práci v jeslích. Sondování také přineslo zjištění, že vzkřísit jesle ve čtyřicetitisícovém městě by vůbec nebylo snadné.

Na takové zařízení je krátký i ředitel Základní školy Na Kopcích Pavel Pacal, který si před časem dokázal prosadit otevření nové školky i proti vůli radnice. „Je nutné splnit spoustu podmínek, mimo jiné hygienických. Jesle navíc spadají pod ministerstvo zdravotnictví, nikoli školství,“ vyjmenovává Pacal. Ve městě velikosti Třebíče by podle něj taková služba rozhodně k dispozici být měla.

S tím souhlasí i místostarosta Jan Karas. „Byl jsem svého času v radě jediným zastáncem, aby jesle fungovaly dál,“ hlásí se. Opětovné zřízení jeslí v Třebíči ale vidí skepticky. „Tím, že byly jednou zrušeny, je jakékoli zřízení jeslí ne nemožné, ale zásadním způsobem ztíženo. Prostory byly dány k dispozici mateřské škole. Vybavení a provoz jeslí je podstatně náročnější než u mateřské školy,“ vyjmenovává Karas.

Obhájkyně jeslí Kristýna Vohlídková nabízí řešení. Náklady by podle ní pomohly snížit přiměřeně vysoké poplatky od rodičů. „Jestli mám platit paní na hlídání osm tisíc korun měsíčně bez jakékoli smlouvy a záruky, pak jsem ochotna zaplatit stejnou částku také za jesle, kde je zaručena odborná péče,“ vysvětluje.

I tuhle možnost ale místostarosta vidí černě. Poplatky za jesle radnice zavedla v posledním roce fungování jeslí. Platilo se od jednoho do tří tisíc korun, v závislosti na životním minimu rodiny. „Výsledkem bylo, že zájem po tomto opatření zásadně opadl a zrušení se pouze posunulo o rok. Nejsem si jistý, jestli po třech letech doba nazrála natolik, že by rodiče úhradu nákladů masově přijímali,“ posuzuje místostarosta.

Jako reálnější řešení se v tuto chvíli jeví spíše soukromé školky. Fungují prakticky ve všech větších městech a bez problémů přijímají děti od jednoho a půl roku, někdy i mladší. Ani soukromá školka ovšem v Třebíči není a dosud se nenašel nikdo, kdo by si ji tam chtěl otevřít. Cesta tímto směrem je ale každopádně schůdnější. „Když to jde jinde, proč by to nešlo u nás?“, nevzdává se Vohlídková.

Jsou v Třebíči potřeba jesle? Je lepší městské nebo soukromé zařízení? Diskutujte v diskuzi pod článkem.