Na oděvu mají vždy zavěšenou kartičku se jménem, titulem a názvem své církve. Někteří místní chodí na jejich kurzy angličtiny nebo na setkání k rozhovorům o víře. Ale většina lidí si klade otázku, kdo jsou a co tady dělají.

Jsou ze státu Utah (čti „jútá“, pozn. aut.) v USA a jsou misionáři Mormonské církve. Mladí Američané z Utahu a okolních států Unie se vydávají takto do světa k dvouletému pobytu v mnoha zemích po desetiletí a do Česka již několik let. Jeden z mladých Američanů, Chad Johnson (22), se nedávno po dvou letech vracel domů do Utahu. Před odjezdem poskytl rozhovor pro Třebíčský deník.

Stát Utah v Česku moc známý není. Můžete nám jej přiblížit?

Pro charakteristiku Utahu je podstatné, že patří k tzv. Rocky Mountains States (státy Skalistých hor). Tak je nazýváno několik států unie, kterými pohoří od severu k jihu prochází. Název Utah je odvozen od jména indiánského kmene Ute. Pro zajímavost – stát Utah má v unii číslo 45, to znamená, že do unie vstoupil jako čtyřicátý pátý, tedy jeden z posledních z padesáti států.

V USA je několik církví, které mají velký význam v životě Spojených států, ale jinde jsou téměř neznámé, např. Kongregacionalistická, Metodistická, Kvakerská. Můžete říci něco o Mormonské církvi?

Mormonskou církev založil v roce 1830 Josef Smith ve státě New York. Hlavní autoritou Mormonské církve je Kniha Mormonova (Mormon byl anděl, pozn aut.) a Bible. Kniha Mormonova byla vydaná poprvé roku 1830. Vymezuje základy víry, zdůrazňuje mj. víru v práci, rodinu, iniciativnost, práci na sobě a pomoc druhým. Církev má velmi přísné mravní zásady, např. je zakázáno pití nejen alkoholu, ale i toxických nápojů jako je káva a čaj a také kouření. Protože nová církev byla pronásledována, Josef Smith byl dokonce uvězněn a ve vězení zabit, církevní komunita se rozhodla přesídlit do málo obydlených krajů na západě ve Skalistých horách. S rodinami, 15 tisíc lidí, se usadili v Utahu a u Velkého slaného jezera založili nové město – dnešní Salt Lake City. V počátcích bylo v souvislosti s osídlováním povoleno v mormonské komunitě víceženství, to bylo ale zakázáno již roce 1890. Mormonská církev má dnes téměř šest milionů členů v USA a celkem třináct milionů ve světě.

Salt Lak City je bohaté, skvěle fungující město. Bylo pořadatelem zimní olympiády. Přidáte nějakou zajímavost z místních amerických reálií?

Zajímavostí je třeba Velké slané jezero - je pozůstatkem velkého vnitrozemského moře. Je mnohem slanější než oceány. Na koupání není vhodné, každý si to někdy vyzkoušel, na vodě se dá na zádech pohodlně splývat bez pohybu, díky hustotě soli a minerálů výborně nadnáší, ale slanost je tak vysoká, že by škodila pokožce. Ale pěstují se zde lodní sporty a těží se sůl. Stát má také pět národních parků, např. Canyonlands na řece Colorado.

Právě jste na misijní cestě. Všichni máme povědomí o misionářích například v Africe, ale v českých zemích je taková věc neobvyklá.

Misijní činnost – šíření zvěsti o Bohu a víry – pociťujeme jako významnou součást aktivity Mormonské církve. Na rozdíl od jiných církví mormonští misionáři přicházejí ale i do zemí rozvinutých a tradičně křesťanských, kde ale počet věřících spíše klesá. Ve světě je nyní 50 tisíc našich misionářů – na všech kontinentech a ve většině zemí kromě islámských. Misionáři jsou mladí muži, kteří dokončili střední nebo vysokou školu, ve věku dvaceti až dvaceti pěti let, a rozhodli vydat se na misii a na zkušenou. Nemůžeme samozřejmě nikoho nutit, aby uvěřil. Chceme ale dát lidem možnost, aby mohli procítit to, co cítíme my.

Jak se realizují mise prakticky?

Misionáři si hradí cestu a pobyt sami. Když jsem dokončil střední školu a rozhodl se vykonat před dalším studiem misijní cestu, začal jsem pracovat jako automechanik a šetřil jsem. Dvouletý pobyt v Česku vyžaduje v základních výdajích asi 12 tisíc dolarů. Pomohli mi také rodiče, nebylo to nutné, ale oni se chtěli takto zúčastnit. V Utahu je Missionary Training Centre (Misionářské přípravné středisko), kde se zájemci o misii devět týdnů připravují a učí se základy jazyka země, do které pojedou. Pak jsem přijel do Prahy, kde jsem byl tři měsíce a s pomocí ředitele misie jsem se dále učil česky a začal jsem vykonávat misijní práci mezi lidmi a na náboženských setkáních.

My spolu mluvíme anglicky, ale vy jste se naučil během svého dvouletého pobytu docela pěkně základy češtiny. Je čeština těžká?

Ano, velmi. Gramatika je několikanásobně složitější než anglická.

Jak probíhá misijní pobyt dále?

Po úvodním pobytu v Praze se misionáři rozjíždějí do šestnácti menších měst. V Česku je nyní 80 našich misionářů. Já jsem byl pět měsíců v Českých Budějovicích, město se mi velmi líbilo, pak devět měsíců v Plzni a posledních pět měsíců v Třebíči. Církev má ve městech trvale pronajatý byt a na některý den v týdnu malý sálek pro náboženská setkání, ale také pro výuku angličtiny – všichni misionáři také pořádají bezplatné kurzy angličtiny. Já s kolegou jsme měli v kurzu asi dvacet frekventantů, někteří chodí pravidelně, někteří občas.

Také jste byli pozváni do výuky angličtiny v třebíčských školách.

Ano, naše předchůdce pozvala do hodiny angličtiny jedna ZŠ a v listopadu nás pozval k setkání Anglistický klub v Katolickém gymnasiu. Na uvítanou nám zahráli slavný americký pochod The Stars and Stripes Forever, který se hraje při státních svátcích a jiných slavnostech. Bylo milé slyšet ho zase po dvou letech a v Třebíči. Studentky byly dobře připraveny, věděly základní věci o Utahu, Salt Lake City, o mormonech. Když jsme zváni do výuky angličtiny, nehovoříme o víře. Před anglickou mapou USA jsme si povídali o naší zemi.

Liší se nějak vaše dojmy z různých českých měst?

V Praze lidé více spěchají, ale jsou připraveni si udělat čas, aby si pohovořili a přemýšleli. Tady v Třebíči je zase více věřících a potkal jsem tu velmi milé lidi.

 

Karel V. Tomek