Studenti se svými pedagogy přijali výzvu kampaně Kdo miluje, ten daruje. „Každý z nás někoho miluje, proto jsme dnes tady,“ nechal se slyšet ředitel. Narozdíl od jeho žáků ho po odběru neminuly pracovní povinnosti. Mladým prvodárcům protentokrát udělil volno. Ti postupně jeden po druhém prošli krevními testy a pohovorem s lékařkou. Na konci vyšetření bylo několik spolužáků, kteří se až do odběrového sálu nedostali. „Neprošli jsme většinou kvůli nachlazení. Mrzí nás to. Určitě půjdeme příště,“ utěšovali se.

Strach z neznáma

Ti, kteří měli včera větší štěstí, se pomalu připravovali k odběru. Éterem padaly drobné vtípky, které ale nezakryly lehkou nervozitu. S obavami na svůj první odběr čekal i Kamil Černý. „Mám trochu strach, nevím, co mě čeká. Když to zvládli ostatní, tak já taky,“ dodával si kuráž.

Touha pomoci

A co ho k rozhodnutí dát krev vedlo? „Mohu pomoci lidem, kteří to potřebují. Sám se do takové situace můžu dostat,“ zamyslel se Kamil. V rodině prý bude úplně prvním dárcem.
A nad pomocí potřebným neváhaly ani kamarádky Petra Sklenářová a Eva Fukalová, jež k dárcovství rovněž přivedl nábor mezi studenty. „Rozhodly jsme se okamžitě. Uvažovaly jsme o tom už dřív, jenže nám chyběla odvaha. Teď je nás víc, je to lepší,“ svěřily se.

U většiny studentů pak po odběru nad strachem převládla radost z jejich skutku. Mnozí byli pevně přesvědčeni, že to rozhodně nebyl odběr poslední.
V novém středisku třebíčské nemocnice, otevřeném na sklonku loňského roku, se v lednu uskutečnilo již sedm set odběrů krve od dobrovolných dárců. Ačkoliv podle vedoucí Marie Dudíkové je to dobrý letošní start, celkově je dárců nedostatek. Základna těch pravidelných a dlouholetých stárne, zájem je tedy o dobrovolníky z řad mladé generace.