Taková je i Alexandra - Saša, loňská maturantka na textilní umělecko-průmyslové škole. Návrhářka. Má talent a nechybí jí sebevědomí. Dobře však ví, že cestu k úspěchu provází tvrdá práce. „Jako malá už jsem hodně kreslila a chtěla jsem dělat školu, kde budu kreslit, dělat návrhy,“ nesměle se představuje. „Takže jsem tam pokračovala a teď nic!“, říká.

Na otázku, zda už byla jako návrhářka zaměstnána, může odpovědět jen to, co většina dalších středoškoláků: „Ne, nebyla.“
Oboru, kterému dala čtyři roky studia, se tedy věnuje aspoň jako koníčku. Zúčastnila se nedávné přehlídky. „Pomohla jsem jednomu třebíčskému módnímu návrháři dodělat módní kolekci,“ přitaká. „Teď se všechno bude motat kolem mé práce, kterou dělám tady v hostelu,“ přechází na jiné téma.
V třebíčském Restaurantu U Dubu ji potkáte coby servírku. Ale nejen to. „Budu malovat něco abstraktního na pokojích,“ svěřuje se.

Saša ožívá, když mluví o svém koníčku a přitom ukazuje některé práce ze své pomyslné dílny.
„Prvně se chci rozjet. Vyhovuje mi, že mně tady nabídli možnost malování na zeď. Můžu se vyřádit. Budou se tady nosit stejnokroje, které jsem rovněž navrhovala, pravděpodobně je budu i šít. Tady se mně zatím líbí, jsem spokojená,“ rozpovídá se nad nejbližší budoucností. „Jsem ráda, že jednou si někdo řekne, tak tohle dělala ta a ta.

Saša se znovu zamyslí nad složkami s některými návrhy. V hlavě už nejspíš má další model, možná ten, se kterým jednou pronikne do poněkud krutého světa modelingu, kde je tak těžké se prosadit.