Kliknutím zvětšítePamatujete si jednu z nejpochmurnějších scén třetího dílu Kmotra? Michael Corleone zbožně poslouchá závěr operní árie, zatímco pod mostním obloukem se houpá tělo surově zavražděného Corleonova rivala, italského podnikatele a politika Licia Lucchetiho, zakladatele největší světové realitní společnosti a klíčové postavy italského podsvětí.
Tato scéna se nezrodila jen z tvůrčí invence režiséra snímku Francise Forda Coppoly. Inspirací pro ni se stalo právě ono ráno na londýnském mostě Blackfriars a mrtvola v šedém obleku s bílou vestou a v košili s modrými pruhy, houpající se nad Temží oběšená na žlutém nylonovém laně, jež bylo přivázáno k mostnímu lešení.
Obětí byl prominentní bankéř
Vyděšený pošťák zalarmoval policii, která hned na místě zjistila několik zajímavých okolností. Neznámý oběšenec byl vybraně oblečen a na zápěstí měl drahé hodinky, jež se zastavily v čase 1:52. V kapsách měl nacpány kusy cihel vážící téměř šest kilo. Ale také peněženku napěchovanou bankovkami čtyř různých měn (italskými lirami, rakouskými šilinky, americkými dolary a švýcarskými franky) v celkové hodnotě až 13 tisíc dolarů.
Policie našla v jedné kapse i mužův pas znějící na jméno Gian Roberto Calvini. Brzy sice zjistila, že je falešný, ale zmíněné jméno i mužova tvář jí přesto poskytly dostatečná vodítka k jeho identifikaci: ve skutečnosti se jmenoval Roberto Calvi a byl to dvaašedesátiletý prezident jedné z největších italských soukromých bank, banky Ambrosiano se sídlem v Milánu. Protože Calvi i jeho banka měli vždycky blízko k Vatikánu, přezdívalo se mu „Bankéř Boží“.
„Calvi byl dlouhá léta prominentní postavou italského finančního zpravodajství – zejména od 13. listopadu 1977, kdy se Milán probudil a celé město bylo olepené transparenty o údajných nesrovnalostech v Calviho Banco Ambrosiano,“ napsal před třemi lety Forbes.
Calviho síť kontaktů zahrnovala mimo jiné vysoce postavené vatikánské úředníky, zednářské vůdce a další osoby spojené s organizovaným zločinem. Kdo byl tento muž a proč musel odejít ze světa tak podivným a hrůzným způsobem?
Souboj bankéřů bez skrupulí
Když Calvi nastoupil v roce 1947 do Banco Ambrosiano na pozici řadového bankovního úředníka (bylo mu 27 let), šlo o konzervativní instituci, která nechtěla riskovat. Banco Ambrosiano byla založena už v roce 1896 a řídila se křesťanskou etikou, což mimo jiné znamenalo, že každý, kdo si v ní chtěl uložit peníze, musel předložit křestní list.
Jenže Calvi, který se v roce 1975 vypracoval až do prezidentské pozice, měl mnohem větší, a především mezinárodní ambice. Začal zakládat offshore společnosti v Lucembursku a na Bahamách, dovedl firmu k akvizici švýcarské banky Banca del Gottardo a také navázal úzké vztahy s arcibiskupem Paulem Marcinkusem, předsedou vatikánského institutu pro náboženská díla.
Tento institut spravoval bankovní účty kněží, biskupů, kardinálů a dokonce i papeže a byl také hlavním, i když tajným akcionářem Banco Ambrosiano. Sám Marcinkus byl vnímán jako blízký důvěrník papeže Pavla VI., zvlášť poté, co jej v roce 1970 pomohl zachránit před útokem nožem.
„Ne všechny jeho kontakty však byly stejně požehnané,“ konstatoval sarkasticky Forbes. Arcibiskup měl například vazby na italského finančního predátora Micheleo Sindonu, jenž radil vatikánskému institutu v oblasti aktiv a investic a často ho přiměl investovat do svých podniků. Když se Sindonovo impérium začátkem 80. let zhroutilo a sám finančník skončil pro podvody a spiknutí v americké federální věznici, stálo to prý Vatikán 30 milionů dolarů. V roce 1986 Sindona zemřel ve vězení poté, co vypil kávu oslazenou kyanidem.
Právě Sindona prý nechal v roce 1977 vylepit po Milánu transparenty, v nichž vinil Calviho banku z nesrovnalostí. Mstil se tak za to, že mu Calvi odmítl půjčit na záchranu krachujících bank.
Spiknutí černých mnichů
Jak Sindona, tak Calvi přitom byli členy zednářské lóže známé jako Propaganda Due (P-2), kterou v roce 1970 založil velmistr Licio Gelli, sympatizující s fašismem. Členové této lóže si říkali „frati neri“, tedy „černí mniši“, protože při svých obřadech nosili černé hábity.
Lóže měla nejméně 962 členů, jejichž seznam se našel při prohlídce Gelliho nemovitosti poté, co Sindona ve snaze vyhnout se soudu inscenoval s pomocí několika dalších zednářů vlastní únos. Když se pak tento seznam dostal na veřejnost, vyvolal pozdvižení, protože zahrnoval ministry, zákonodárce, soudce, vysoké armádní i policejní velitele, novináře a také podnikatele, včetně budoucího italského premiéra Silvia Berlusconiho.
Po zveřejnění seznamu byla lóže postavena mimo zákon a sám Gelli uprchl do Švýcarska. V roce 1982 tam byl zatčen a Švýcarsko souhlasilo s jeho vydáním, ale z vazební věznice utekl a až do roku 1987 se skrýval. V roce 1998 se dočkal rozsudku, ale dostal možnost odpykat si trest v domácím vězení ve vile v Toskánsku, kde zůstal až do své smrti. Zemřel v roce 2015 v 96 letech.
Skandál s odhalením lóže zasáhl i Calviho, jenž byl obviněn, že přes banku pral mafii peníze a že při obchodech v zahraničí nezákonně obcházel národní banku. V roce 1981 byl odsouzen na čtyři roky do vězení, ale odvolal se. Svým mocným známým však začínal být nepohodlný…
Odvolací soud měl proběhnout 21. června 1982. Zavření Calviho mohlo znamenat i kolaps jeho banky. Jen o dva týdny dříve, 5. června 1982, proto bankéř poslal papeži Janu Pavlu II. varovný dopis, v němž prohlašoval, že taková událost „vyvolá katastrofu nepředstavitelných rozměrů, při níž církev utrpí nejvážnější škody“. Pak se ztratil, aby se jeho tělo našlo visící pod londýnským mostem.
Sebevražda, nebo vražda?
Policie případ vyšetřovala jako sebevraždu, i když bylo divné, jak by se postarší a tělnatý muž na lešení pod mostem dostal, navíc zatížený cihlami po kapsách. Případ byl překvalifikován na vraždu až v roce 2002, nikomu se ale nepodařilo Calviho zabití dokázat.
„Syndikát organizovaného zločinu použil Banco Ambrosiano k praní špinavých peněz, z nichž některé přesouval z Itálie právě prostřednictvím vatikánské banky,“ napsal v roce 2015 u příležitosti Gelliho smrti titul Derechos.
V roce 2012 vystoupil veřejně jeden z členů italské mafie Francesco Di Carlo, přezdívaný Frankie Škrtič, a prohlásil, že jeho mafiánský kmotr Pippo Calò po něm Calviho vraždu opravdu zprostředkovaně chtěl. Než prý ale stačil tento úkol splnit, někdo ho předběhl.
„Když jsem konečně mluvil přímo s Pippem, řekl mi, ať si nedělám starosti, že problém byl vyřešen. To je kód, který používáme v Cosa Nostře. Nikdy nemluvíme o tom, že někoho zabijeme. Říkáme, že o něj bylo postaráno,“ uvedl podle britského deníku The Guardian Di Carlo a dodal: „Já jsem Calviho neoběsil. Skuteční vrazi ale nikdy před soudem nestanou, protože je chrání italský stát, což jsou členové zednářské lóže P-2. Mají obrovskou moc. Tohle je případ, který stále znovu a znovu otevírají, ale nikdy ho nevyřeší. Čím výše půjdete, tím méně důkazů najdete.“
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
