Sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin se o vraždu svého úhlavního soka a konkurenta Lva Davidoviče Trockého pokoušel už delší dobu. Když nevyšel první pokus z března 1939, pověřil celkovou organizací tohoto "úkolu" důstojníka sovětské tajné služby NKVD Pavla Sudoplatovi, který jej svěřil dalšímu agentovi Leonidu (nebo také Nahumovi) Izakovičovi Eitingonovi.

Ten pak přistoupil k vytvoření tří atentátnických sítí agentů NKVD, které byly podle Sudoplatových požadavků sestaveny tak, aby fungovaly zcela nezávisle na již existujících špionážních sítí NKVD ve Spojených státech a v Mexiku, a nemohly je tedy ohrozit.

Palebný přepad před svítáním 

Dne 24. května 1940 zaútočila na Trockého dům v mexickém exilu ozbrojená skupina, kterou vedl agent NKVD Josif Grigulevič a mexický malíř David Alfaro Siqueiros. Jejich doprovod tvořili muži, kteří sloužili v letech 1937 a 1938 pod Siqueirosem ve španělské občanské válce, z níž se tento komunistický malíř vrátil v hodnosti plukovníka. Atentátníci využili toho, že v domě se ještě spalo, vnikli do zahrady a pak několika vstupy současně vtrhli do domu. V domě se rozestavili k jednotlivým ložnicím a spustili do nich ničivou palbu.

Po rozstřílení místností se skupina v přestřelce s dalšími Trockého osobními strážci stáhla, přesvědčená, že nikdo v místnostech nezůstal naživu. Při ústupu s sebou vzala Trockého mladého asistenta a osobního strážce Roberta Sheldona Harteho, kterého zajala při vstupu do domu.

Atentátníci se však zmýlili. Dům byl po střelbě strašně zpustošený, ale všichni žili. Jediným postřeleným se stal Trockého čtrnáctiletý vnuk Vsevolod Platonovič "Esteban" Volkov (narozený 7. března 1926), kterého jeden z projektilů zasáhl do nohy, i ten však zranění přežil. Trockij sám zůstal nezraněn. 

Jedinou obětí nezdařeného atentátu se tak stal už zmíněný Robert Sheldon Harte, mladý newyorský komunista, jehož útočníci odvlekli s sebou. Policie vyšetřující ranní přepadení později našla jeho tělo zahrabané v mělkém hrobě na cestě do Desierto de los Leones. Atentátníci ho popravili ranou do hlavy.

Podle jedné z teorií byl i Sheldon sovětským agentem s krycím jménem Amur, který vpustil útočníky do domu a dal jim popis jeho vnitřního uspořádání. Na ústupu jej zabili, protože si uvědomili, že se jim Trockého zabít nepodařilo, a podezírali Sheldona ze zrady. V roce 1954 se tak údajně vyjádřil i velitel celé operace Leonid Eitingon, jeho výpověď však není průkazná. Sám Trockij názory o Sheldonově spoluvině rozhořčeně odmítal. Role newyorského komunisty při přepadení není dodnes jednoznačně vysvětlená, jisté je nicméně to, že na ně jako jediný doplatil životem.

Trockij však stále žil a dva týdny po atentátu, dne 8. června 1940, napsal článek s názvem "Stalin si žádá mou smrt". V něm vyjádřil přesvědčení, že přijde další atentát. Nemýlil se. Dne 20. srpna ho v jeho pracovně napadl horolezeckým cepínem další agent NKVD, Španěl Ramón Mercader, jemuž Trockij důvěřoval. Tentokrát už byl útok opravdu smrtelný.

Vraždící komunista a inovativní umělec v jednom 

Úspěšný srpnový atentát do značné míry překryl květnový pokus, takže dnes už se o něm příliš nehovoří. Přesto si i toto přepadení větší pozornost zaslouží. Zejména osobou jeho hlavního protagonisty, mexického malíře Siqueirose, jenž byl sice fanatickým komunistou schopným i vraždit, ale také inovátorským a progresivním umělcem. Kdo byl tento muž a jak se dostal do Stalinových služeb?

Siqueiros, v době atentátu čtyřiačtyřicetiletý mexický umělec, proslul v malbě spoluzaložením školy tzv. muralismu, tedy malby na zdi ve venkovních městských prostorech. Její náměty byly většinou ideologické a její postupy novátorské - jako vůbec první začal například ve 30. letech používat stříkací pistoli (airbrush), jež se až o mnoho let později stala základním nástrojem tvůrců graffiti (za jejich předchůdce je Siqueiros také považován).

Od roku 1919 působil v Evropě coby vojenský atašé a po návratu do Mexika v roce 1922 se začal silně angažovat ve veřejném dění. Založil Syndikát malířů a sochařů a začal vydávat ilustrovaný časopis El Machete, pozdější orgán komunistické strany Mexika. Působil mezi horníky a zemědělci, vydával dělnický časopis Kladivo, byl činný v odborech.

V roce 1927 se jako vedoucí mexické delegace zúčastnil mezinárodního kongresu horníků v Moskvě, o dva roky později v Argentině. Po účasti na 1. máji 1930 skončil ve vězení. V té době vytvořil řadu obrazů a grafik s bojovnými náměty.

V roce 1932 byl pro své politické aktivity vyhoštěn z Mexika, takže přesídlil do Spojených států. V Los Angeles učil na výtvarné škole a současně zde začal rozvíjet techniky pro malby na zdi, včetně zmíněného airbrushe. Dál se také zapojoval do levicového hnutí, například připravoval pochod 1. máje v roce 1936 a organizoval stávku za světový mír, s níž mu pomáhal i další budoucí slavný malíř Jackson Pollock. 

Další zlom přišel s občanskou válkou ve Španělsku v letech 1937 a 1938, do níž Siqueiros odcestoval a vrátil se jako fanatický komunista v hodnosti plukovníka. V té době už byl přesvědčeným stalinistou a podporovatelem Sovětského svazu pod Stalinovým vedením. Jeho přesvědčení ho vedlo i při vražedném pokusu.

Ještě v roce 1940 byl podruhé vyhoštěn z Mexika, po čtyřech letech se ale vrátil a dále tvořil velkoformátová díla, která dodnes tvoří výzdobu řada mexických veřejných míst. Nevzdal se ale ani komunistického přesvědčení, takže začátkem 60. let znovu skončil na čtyři roky ve vězení. Sovětský svaz mu v roce 1966 udělil Leninovu cenu za mír. V roce 1974 Siqueiros zemřel během práce na svých pamětech.

Nejdřív spojenci, později úhlavní nepřátelé

Proč se vlastně Stalin toužil tak silně Trockého zabit, že neváhal vysílat své agenty až na druhý konec světa? Na začátku všeho byl konkurenční boj - Trockij byl po Vladimíru Iljiči Leninovi druhý nejvýznamnější představitel bolševické říjnové revoluce (a podle řady organizátorů její skutečný mozek a hlavní organizátor), zakladatel Rudé armády a po Leninově smrti žhavý kandidát na jeho nástupce. Toto místo však pro sebe toužil zabrat také ctižádostivý diktátor Stalin, jímž Trockij pohrdal, a proto ho zásadně podcenil.

Stalin Trockého postupně odstavil z postu předsedy revoluční vojenské rady a z funkce lidového komisaře vojenství a v roce 1927 dosáhl i jeho vyloučení z komunistické strany. Důvodem byla zejména Trockého neustálá kritika Stalinových kroků, vedená z levicových pozic.

Stalin poslal Trockého nejdřív do vyhnanství v kazašském městě Almata,  a když ani tam jeho soupeř nepřestal s politickou činností, vypověděl ho v roce 1929 ze země. Od roku 1936 žil Trockij v Mexiku, ale protože ani tady nepřestal stalinskou formu vlády kritizovat, vydal sovětský vůdce (bez ohledu na náklady a riziko) příkaz Trockého zlikvidovat. Dočkal se až na několikátý pokus - ale dočkal se.