Zárubice, to se vážně musí zažít, říká Jarda z malé vesnice na Třebíčsku

Tento obor jsem si vybral, protože mi přišlo, že má nejblíž k tomu, co mě baví. Měl jsem štěstí, jako jeden z mála, řekl bych, že jsem odmala přesně věděl, co mě bude bavit. Už na základní škole jsem opravoval počítače známým, konec konců táta se živí správou počítačů a taky studoval elektrotechniku, dokonce na stejné škole, z toho pramení i moje výhoda si od něj nechat poradit, když jsem něco nevěděl.

close info Zdroj: Archiv J. Buriana zoom_in

A kde bych se chtěl uplatnit? Ještě přesně nevím. Dělám, co mě baví a učím se, co mě baví. Když se po škole naskytne práce, která mě zaujme, zkusím ji. Chci, aby to bylo v oblasti elektrotechniky, nebo alespoň s počítači, uvidím, kam mě život zavede. Dneska si říkám, že by mě bavilo navrhovat plošné spoje, ale to se může snadno změnit s tím, jak se mi postupně rozšiřují obzory.

close info Zdroj: Archiv J. Buriana zoom_in

Mám dvě 3D tiskárny. Na první mi rodiče přispěli, druhou jsem si skládal průběžně sám, další můj projekt je malé CNC, to má k tiskárnám velmi blízko. V Zárubicích jsem jediný, v okolí znám jen pár lidí, co 3D tiskárnu mají, ale je to stále přístupnější, může si ji koupit doslova každý. Tisknu spoustu věcí, třeba krabičky na moje projekty, kryty na mobil, různé postavičky…

close info Zdroj: Archiv J. Buriana zoom_in

Je super, že když se doma zlomí část třeba na kuchyňském odsavači, zrovna se nám to stalo a není potřeba kupovat hned nový, jde to snadno vytisknout. Tiskl jsem i nějaké štíty v největším období covidu. Přitom to paradoxně nemá s mým oborem skoro nic společného, jde spíš o strojařinu, ale i tak mě to baví.

close info Zdroj: Archiv J. Buriana zoom_in

No a Zárubice, to se vážně musí zažít. Na naší vsi mě baví, že je ze všech cítit, jak jsou rádi, že tu žijí. Je tady každý rok hromada akcí a to všechno jen díky super lidem, co tu mají domov. Přijde mi, že tady není ani nikdo s nikým rozhádaný a všechno funguje. Každou chvíli někoho napadne něco v hospodě a vždycky se najde spousta dalších, kteří mu pomůžou to zorganizovat a dotáhnout do konce.

close info Zdroj: Archiv J. Buriana zoom_in

Fotbalu se věnuju už od sedmi let, aktuálně hraju za Lipník okresní přebor. Měl jsem teď bohužel docela dlouhou pauzu kvůli zranění, ale zase se do toho pomalu dostávám. Dál mě baví běhat za zárubické hasiče, ale to je spíš rekreační.

close info Zdroj: Archiv J. Buriana zoom_in

Do rodiny patří mí dva bratři a rodiče. S bratry si pořád děláme nějaké naschvály a provokujeme se. Když to vidí někdo jiný, může mu to někdy přijít drsné. Ale my se spolu neskutečně bavíme. Za rodiče jsem hrozně vděčný, podporují mě, jak jen můžou ve všem, co mě baví.

close info Zdroj: Archiv J. Buriana zoom_in

Vzhledem k tomu, kolik nás je, panuje doma pořád chaos a řev, ale i ten řev doma je většinou ze srandy. Je tam prostě zábava. Mám tu nejlepší rodinu, co jsem si mohl přát. Doteď jsem byl spíš na brigádě, takže užívání léta teprve přijde - svatba dobrého kamaráda, výlet do Prahy, nějaký ten výlet s přítelkyní… bude toho ještě spousta.

close info Zdroj: Archiv J. Buriana zoom_in