Pětačtyřicetiletá Petra Kodytková z Chocně na Pardubicku, která se doma stará o blízkého člověka, žije již několik let ve větším či menším strachu. „Nebojím se ani tak o sebe. Když ale o někoho pečujete - a je jedno, jestli je to dítě či rodič, pokud vám na tom člověku záleží, jako pečující cítíte závazek, abyste vše dělala dobře a nic nezanedbala,“ uvedla pro Deník.
Není sama, kdo žije ve strachu. Podle loni (od konce září do začátku prosince) uskutečněného a letos prezentovaného průzkumu agentury CVVM pociťuje nějaké obavy šedesát procent českých občanů. Nejčastěji z války, dále ze zhoršení životní úrovně, o vlastní zdraví, z budoucnosti či ze situace ve světě, o své blízké a jejich zdraví.
Podle terapeutky a somatické koučky Lucie Šídové, která je výkonnou ředitelkou organizace Freya, je to vysoké procento. „Dokazují ho i informace, které mám od ostatních psychoterapeutů. O psychoterapii je stále větší zájem, což je dáno i tím, že plno mladých lidí trpí úzkostmi a depresemi,“ řekla Deníku.
Se strachem se setkává i ve své praxi, někdo se třeba bojí něco říci své partnerce či partnerovi. Časté ale je, že strach nebývá prvotním důvodem, s nímž lidé přijdou. „Během terapie se ale téma strachu postupně otevírá,“ poznamenala.
Češi a strach
• 60 % českých občanů pociťuje nějaké obavy
• 40 % se ničeho neobává
Obavy budí:
• Válka: 43 % respondentů
• Zhoršení životní úrovně: 16 % respondentů
• Vlastní zdraví: 16 % respondentů
• Budoucnost a situace ve světě: 13 % respondentů
• Blízcí a jejich zdraví: 10 % respondentů
Zdroj: Šetření CVVM, realizované od konce září do začátku prosince 2023. Oproti šetření z roku 2022 došlo především k dalšímu nárůstu obav z války (z 32 na 43 %), poklesly naopak obavy z energetické krize (z 8 na 1 %).
Individuální přístup
K lidem přistupuje individuálně. „Strachy bývají různé a každému pomáhá něco jiného. Je dobré najít spouštěče, zjistit, kde se strach vzal, zda si ho neseme z dětství nebo na základě nějaké události,“ podotkla. Poté je podle ní možné pracovat třeba s dechem či se učit relaxovat.
Klienty podporuje v tom, aby vnímali své tělo, tedy to, že jim strach v danou chvíli něco říká. Člověk mnohdy cítí potíže v oblasti břicha či napětí kolem srdce jakoby na hrudníku. Jindy zase tuhne tělo v oblasti krku nebo dochází k tuhnutí dásní. Někdy člověk obavy zadržuje a neumí o nich mluvit,“ sdělila.
play_fill
Za jistých okolností může strach lidem i pomoci nejít do velkého rizika. „Je k tomu ale nutné dobře vnímat své tělo. Pak nás strach upozorní na nebezpečí. Stejně tak nás může motivovat k lepším výkonům,“ podotkla Šídová.
Je ráda, když vidí, že se člověk, který za ní přišel s problémem, posouvá. „Někdy je to rychlejší, jindy to chce více času, protože si daný člověk nese třeba větší zatížení z dětství. Vždy to ale zkoušíme dál, protože je důležité neztratit naději,“ zdůraznila.
Opatrujte se, radí odborníci
O duševní zdraví, jehož špatný stav se může projevovat i zvýšeným pocitem destruktivního strachu, je třeba pečovat už od dětských let. Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví ve spolupráci s Českou školní inspekcí proto loni provedli unikátní pilotní Národní monitoring duševního zdraví žáků na základních školách České republiky.
Vyplývá z něj, že víc jak polovina žáků devátých tříd v Česku projevuje známky zhoršeného well-beingu. Tedy stavu životní pohody, který člověku značně pomáhá zvládat zátěž. „Náhlé náročné situace, stres, potíže v práci, škole, partnerském vztahu nebo ztráta blízké osoby mohou narušovat naše duševní zdraví,“ uvedl koordinátor a analytik monitoringu Matěj Kučera z ústavu.
Různé tipy, jak o sebe pečovat či si zlepšit náladu, lze najít na webu Opatruj se, který spravují odborníci ústavu duševního zdraví ve spolupráci s dalšími národními i mezinárodními organizacemi. Je tam možné i otestovat svůj stav životní pohody a najít kontakty na možnou pomoc.
Rub a líc strachu
Strach byl i jedním z témat letošní debaty pořádané týmem projektu Dětem 21. století a Archa 21 s názvem Hlavy z písku ven! Jak se vnitřně připravit na krize? Lékaři, psychologové, vědci, filozofové, právníci či umělci se tam ohlédli za dobou covidovou.
Třeba matematik Karel Janeček mluvil o stádovitém efektu, kdy se postupně bálo plno lidí a politici tak snadněji zaváděli různá nařízení. Filmový režisér Vít Klusák zase zavzpomínal na březen 2020, kdy chtěl ochránit svou maminku, a tak když na něj v supermarketu zakašlala prodavačka, hodinu a půl doma sprchoval nákup aby ji nenakazil.
Z dnešního pohledu to u někoho může vyvolávat úsměv, tehdy se ale o ochraně před covidem vědělo málo a on nechtěl mámu nakazit. „Kdybych to neudělal a máma třeba dostala teplotu, vyčítal bych si to. Všechno má rub a líc,“ zamyslel se.
