Tyto církevní prostory ve Volfarticích ožívají díky spolku Koukol v obilí, který tu v roce 2018 rozjel výrobu mýdel. Za vším stojí především Magdaléna Špeldová, která spolek i mýdlárnu Koukol vede. Zakládala ho s kamarádkou Kateřinou Veselou. Mýdlárnu už připravovala s projektovou manažerkou Janou Panáčkovou Feixovou.

Spolu s paní Magdalénou v mýdlárně pracují další dvě místní ženy. A to od roku 2018, kdy zahájili činnost díky podpoře z fondů Evropské unie, která vzniku mýdlárny pomohla 85 procentní dotací z celkových 2,7 milionu korun.

Cílem projektu byl vznik nového environmentálního sociálního podniku a jeho ekonomická stabilizace. Mydlárna dává práci znevýhodněným osobám, pod jejichž rukama zde vznikají stoprocentně přírodní, za studena vyráběná mýdla z kvalitních rostlinných olejů a bylin. Vedle toho se starají rovněž o 14 a půl hektarů luk v okolí obce. Právě na nich rostou bylinky používané při výrobě mýdel.

„Využíváme přednostně místní zdroje. V oblasti jsou dostupné všechny přírodní byliny používané v mýdlech,“ říká Magdaléna Špeldová.

Zdroj: MMR

Mýdlo je vyráběné metodou za studena, tedy reakcí olejové a vodní fáze při teplotě kolem 30 stupňů Celsia. Je to postup, který je mimořádně šetrný k výživným látkám, minerálům a vitaminům obsaženým v rostlinných olejích. Výroba za studena mýdlům zajišťuje maximální uchování všech výživných složek, tento technologický postup zaručuje i zcela minimální odběr energie.

Podívejte se na Mapu projektů EU

Mýdla nenarušují přirozený ochranný film pokožky a nevysušuji. Pleť je po umytí přírodním mýdlem hebká, vláčná a pružná. Jejich výrobky neobsahují žádná chemická barviva, umělé vůně a především parabeny a konzervanty, aby mýdlo dlouho vydrželo.

„Jako konzervant používáme přírodní produkt – extrakt z grapefruitových jader. Jedná se o výrobu na přírodním základě bez použití syntetických barviv, vůní a konzervantů. Díky použitým olejům, bylinkám a dalším přidaným přírodním látkám jsou mýdla hojivá či přímo léčivá,“ vysvětluje Magdaléna Špeldová.

Pro podporu léčebných vlastností tu využívají aromaterapii – do mýdel jsou přidávány přírodní éterické oleje – koncentrované výtažky z bylin a květů. Ty vznikají většinou parovodní destilací částí rostlin.

Projekt v číslechProjekt v číslechZdroj: MMR

„Spolupracujeme s odbornou aromaterapeutkou Šárkou Patrnou, která dbá na to, aby naše mýdla obsahovala jen vysoce kvalitní éterické oleje a pokud možno od českých dodavatelů. Pečuje o to, aby do každého mýdla byl zvolen ten nejvhodnější éterický olej a ve správném dávkování,“ vysvětluje Magdaléna Špeldová.

Peníze míří také na obnovu památky 

Mýdlárna Koukol je na volfartické faře v nájmu, část zisku z prodeje mýdla směřuje na obnovu fary. Pomáhá k tomu rovněž brigádnická dobrovolnická činnost přátel spolku. Spolek Koukol v obilí se v rámci své činnosti stará rovněž o krajinu v okolí Volfartic. Díky tomu, že kosí místní louky, udržuje se na nich přirozená rozmanitost rostlinných a také zvířecích druhů. To výrazně přispívá k přirozenému složení a unikátnímu aroma zdejších mýdel.

„Kdyby byl svět normální, byli bychom v současné době poměrně v pohodě. Samozřejmě i my jsme přišli o spoustu odběratelů. Naštěstí nás zachránil e-shop, který jsme zřídili už při rozjezdu mýdlárny v roce 2018. Vloni jsme se nerozvíjeli, bylo to období stagnace, které stále trvá. Obchody jsou zavřené, noví odběratelé nejsou, mnozí zavřeli, někteří zkrachovali. Věříme ale, že se situace zlepší,“ dodává Magdaléna Špeldová.

Magdaléna Špeldová: Lopuchem to začíná a většinou i končí

Pochází z Nového Boru a do Volfartic se s rodinou přestěhovala z Prahy, kde pracovala, v roce 2000. Práce ve food stylingu ji začala unavovat, stále více tíhla k přírodě. I proto s kamarádkou založily spolek Koukol v obilía také rozjela Mýdlárnu Koukol. Magdaléna Špeldová tvrdí, že vůně mýdla a příroda jsou nepřekonatelné.

Magdaléna ŠpeldováMagdaléna ŠpeldováZdroj: Deník/Jiří MacekJak přišla myšlenka na vznik spolku Koukol v obilí?
Prapůvod byl ve spolku Slunovrat, který vznikl ve Volfarticích v roce 2006, po čase jsme se názorově rozešli, a tak jsme s kamarádkou Kateřinou Veselou založily Koukol v obilí. A proč? Měla jsem malé děti a takových nás bylo ve vesnici více, děti potřebovaly aktivitu, chtěly jsme s nimi tvořit. A tak vznikl spolek, jehož náplní bylo připomenutí dávných zapomenutých řemesel. Prostě navázat na činnost našich babiček a prababiček.

Začaly jsme organizovat workshopy. Nejprve pro naše děti, pak pro děti z celé vesnice i okolí. První workshop byl adventní, kde děti vyráběly vánoční dárky, věnce. Vše bylo propojeno se zmiňovanými starými řemesly, takže příchozí viděli, jak se spřádá len na kolovratu, dere peří, pekli perníčky, dělali certle, vyráběli svíčky, ozdoby ze slámy nebo z ořechů. Současná složitá doba workshopům nepřeje, nicméně stále jsou připraveny kurzy mýdlařiny především pro školy.

A jak vznikl název Koukol v obilí?
Název Koukol v obilí jsme vybraly proto, že koukol polní je v současné době kriticky ohrožený druh a je v Česku téměř vyhynulý. Podobně jako některé domácí práce a činnosti našich předků, které jsou pro naše děti takřka zapomenuty.

Na start Mýdlárny jste získaly dotaci, která pokryla většinu rozpočtu. Bez ní by se asi projekt neuskutečnil, že?
Jsem moc ráda, že se podařilo dotaci získat, velice to usnadnilo start a chod mýdlárny. Nicméně já jsem byla o celé myšlence stoprocentně přesvědčená, takže i kdyby dotace nevyšla, mýdlárna by také vznikla. Jen by to trvalo daleko déle a vše by muselo jít postupně. Takhle byl rozjezd daleko jednodušší a dotace nám pomohla a vše urychlila.

Kdy jste se začala zajímat o stará řemesla, a tedy i o mýdlařinu?
Ráda jsem si četla rodinnou kroniku, kterou psal pradědeček. Popisoval tehdy běžné činnosti v domácnosti. Vedle draní peří to byla výroba svíček, mýdla. Jednou za rok se hospodyňky sešly a vyrobily toho na celý rok dopředu. Právě výroba mýdla mně učarovala, k tomu se mi vždy líbily bylinky. No a právě bylinky jsem se rozhodla využít při výrobě mýdla. Nejprve jsem mýdlo dělala doma, a když se vystěhovali nájemníci z fary, věděla jsem, protože patnáct let sháním dotace na obnovu kostela, že to jsou zajímavé prostory. S kolegyní jsme se snažily vymyslet činnost, která by zaplnila tento prostor a nabídla práci místním. Vznikla tak mýdlárna a rádi bychom ještě otevřeli prostor i pro místní komunitu, což současná situace zatím neumožňuje.

Co vás při výrobě mýdlaa propagaci starých řemesel baví?
Je to různorodá práce, objevuje se hodně změn. Skoro celé léto jsme venku, sbíráme bylinky. Začínáme v březnu s lopuchovým kořenem a končíme v říjnu, v listopadu vlastně taky většinou lopuchem. Mezitím sbíráme mateřídoušku, třezalku, popenec, přesličku, dobromysl, mladé kopřivy, měsíček, levanduli, lnici a taky dubovou kůru a ořechové listy.

Všechny bylinky sbíráme ručně, pak je nakládáme do oleje a na mýdlo používáme vzniklý olejový macerát. Případně se používá odvar ve vodě. Záleží na bylince a jejím nejlepším zpracování. Jsme pořád ve střehu, sledujeme, co kvete, navíc každá bylinka každý rok kvete trošku v jiném čase, takže to máme trochu jako bojovku, drama. Nenudím se, ta práce mě neskutečně baví. A pocit, že mýdlo potěší a zároveň může díky bylinkám někomu pomoci, je samozřejmě skvělý.

Zdroj: MMR