Lidé od vedle: Nejlepší postřehy přicházejí před usnutím, říká Vladi

Je jí jednačtyřicet a bez rozpaků přiznává, že je kavárenský povaleč, který jen nerad opouští rodnou Třebíč. Ve svém městě je pevně ukotvená, v povídkách lze proto najít i motivy z reálného třebíčského života. Vladimíra má notýsek, kam si vše zapisuje. „Nejlepší postřehy přicházejí těsně před usnutím.“

close info Zdroj: Deník / Luděk Mahel zoom_in

Už pracovala jako redaktorka regionálních novin, pak řadu let prodávala knížky v knihkupectví na Karlově náměstí. „Dodnes, když tam vstoupím, mám tendenci rovnat regály s nabízenou literaturou, z čehož mají bývalí kolegové jistě velkou radost… Mimoděk rovněž podvědomě edituji veškeré texty, které čtu. Prostě profesionální deformace.“

close info Zdroj: Deník / Luděk Mahel zoom_in

Oblíbení autoři? „Určitě vynikající kanadská povídkářka Alice Munroo. Z českých obdivuji Jana Balabána. Fascinuje mě Světlana Alexijevičová, původní profesí novinářka, jež dokáže skvěle přiblížit obtížná témata jako Černobyl a podobně. Umí bravurně literárně zpracovat průřez výpověďmi lidí různého sociálního statutu, kteří mají co říct. Sama sobě je vynikajícím editorem, Nobelovku za literaturu si rozhodně zaslouží.“

close info Zdroj: Deník / Luděk Mahel zoom_in

Vladimíra Valová nyní pracuje v organizaci Vrátka, kde zaměstnávají převážně handicapované lidi. Má zkušenost i z veterinární ordinace, působila tam coby pomocnice. „Miluju zvířata. Myslím, že je nesmysl dělit lidi na kočkaře a pejskaře… kdo má rád zvířata, má je rád všechna. Já mám doma kocoura jménem Vočko – podle majitele hospody v seriálu Simpsonovi.“

close info Zdroj: Deník / Hana Jakubcová zoom_in