Do Třebíče přišel ze Zlatých Moravců v roce 1981. Uplatnil se tehdy při stavbě Jaderné elektrárny Dukovany jako svářeč s výjimečnou specializací. „Patřil jsem v té době mezi šest lidí, kteří měli oprávnění svařovat reaktory,“ říká.
close info Zdroj: Deník / Hana Jakubcová zoom_in
Na svařování reaktorů a dalších potrubí pracoval postupně nejen v Dukovanech, ale i v Mochovcích a v Temelíně. „Každý svár musel být naprosto čistý, procházel důkladnou kontrolou rentgenem. Bylo to náročné. Reaktor je důležitá a specifická součást jaderné elektrárny. Veškeré potrubí, které souvisí právě s reaktorem a primárním okruhem, musí být naprosto bez vad,“ zdůrazňuje.
close info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in
Po revoluci začal Ján Chren pracovat samostatně pro velké podniky v republice, například pro Alstom, Škodu Plzeň či Pragomont. Vybudoval vlastní společnost Arenia, která se zabývá svařováním technologických prvků a součástí pro strojírenský, hutní, chemický i potravinářský průmysl. Dostal nabídku na spolupráci s firmou TEDOM, pro kterou vyrábí komponenty pro kogenerační jednotky.
close info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in
Protože Arenia působí v pronajatých prostorách, vzhledem k jejich velikosti musí přizpůsobit i počet pracovníků. Většinu výrobků dělají pro německé firmy, kde se dále skládají do větších celků a následně putují prakticky do celého světa. V Arenii se svařují výrobky taky z hliníku a z takzvaných austenitických materiálů, což jsou speciální nerezové oceli.
close info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in
Firma Jána Chrena svařovala pro jednu společnost z Brna lávku přes Brněnskou přehradu, která je pod hradem Veveří. „Zde jsme museli dávat pozor a ochránit ostrůvek, kde bylo útočiště užovek. Jednotlivé díly se pokládaly z obou stran proti sobě a středový kus se smontoval za pomoci dvou jeřábů, které byly ukotveny na pontonech na vodě,“ popisuje Chren.
close info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in
Ján Chren relaxuje při malování, vyřezávání dřevěných plastik a nyní hlavně při hraní snookeru. Jde o královskou kulečníkovou disciplínu. Pan Chren v Třebíči založil dokonce snookerovou akademii, kterou nedávno po pěti letech přesunul do Prahy. Stůl pro tuto hru je dlouhý skoro čtyři metry, na šířku má víc jak dva metry. Pro představu - hospodské kulečníky jsou třetinové.
close info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in
„Snooker, to jsou šachy s koulemi. Hraje se s patnácti červenými plus s šesti barevnými a jednou bílou koulí. Hráč musí být ohromně přesný.“ Hra není pro každého. Je to o potápění koulí, o rozmýšlení strategie, o technice a o vnitřním klidu. Svého vnuka Jana Matějíčka Chren trénuje od jeho dvou let. Dnes je mu šestnáct a už je tak dobrý, že se před dvěma lety stal nejmladším mistrem republiky a loni byl oceněn jako sportovec Třebíče.
close info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in
Ján Chren dlouhé roky maluje, prošel různými obdobími i styly. Dodnes vytvořil asi tři stovky obrazů. Pustil se i do dřevořezby. Betlém, který vysochal, vystavoval šest let v třebíčské bazilice. Jeho rukopis, který můžeme nazvat jednoduše čára jako výraz projevu, jde vidět v obrazech, ale i dřevořezbě.
close info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in
S výtvarničením začal v roce 1980. Jezdil tehdy na montáže a po večerech se na ubytovně nudil. Manželka mu řekla: „Zkus něco namalovat.“ Koupil metr nepromokavé tapety, vodové barvičky a vypodobnil park. Když to ženě doma ukázal, šla do obchodu, pořídila mu sadu olejových barev, štětců a on se pustil do díla. „Jsme svoji 43 let. Člověk to mám mít v hlavě srovnané, co vlastně chce. Když chce manželku, má si za tím jít se vším všudy. Aspoň já to tak vidím. Máme dvě skvělé dcery, čtyři vnoučata a je nám spolu dobře,“ dodává.
close info Zdroj: Deník / Redakce zoom_in