Největší emoční zátěž pro Terezu byl den, kdy se matka rozhodla od násilnického otce odejít: „Odehrálo se to na Moravě, kde jsme vyrůstali s mými sourozenci ve velkém baráku. Když mi bylo sedm, přistěhovala se k nám moje nevlastní sestra Hanka z předchozího manželství. Měla problémy s drogami a alkoholem. Když odcházela z léčebny, matka ji chtěla mít u sebe, a tak se přestěhovala k nám. Otec to nezvládl. Cítil se odstrčený a začal pít. Zlost si vyléval častým fyzickým, později i psychickým násilím.“

„Ten den jsem přišla ze školy i se spolužačkou. Otec se s matkou pral o zkrvavenou košili. Matka ji měla jako důkaz k soudu, protože už tu situaci chtěla řešit. Vyděšená spolužačka okamžitě utekla. My jsme pištěli, ať táta mámu nebije, a na mámu zase, ať tu košili nechá. Táta byl surový, mámu fackoval a bil na zemi. Prosili jsme ho, brečeli, křičeli, ať toho nechá. Máma se mu nějak vyvlíkla i s košilí, ale na velké chodbě, kam utekla, ji otec dohonil, chytil ji, srazil k zemi a hlavou ji začal vší silou mlátit o schody a schodiště. Všude byla krev. To byl ten nejstrašnější moment, který mám stále před očima a nikdy na něj nezapomenu,“ vypráví Tereza Jacob. 

Těch okamžiků, kdy šlo matce Terezy o život, bylo hodně. Z vyprávění mi šel mráz po zádech a neubránila jsem se slzám.

Nový díl si můžete poslechnout vždy od pátku na www.denik.cz. Vaše příběhy, dotazy nebo náměty můžete posílat na mail: bohumila.cihakova@denik.cz.