„Tu vraždu jsem mu tenkrát viděl na očích,“ řekl Jaroslav Rychecký soudu v Táboře, který začal v pondělí 17. srpna celý případ projednávat.

Podle obžaloby má čin, který svou brutalitou šokoval i zkušené kriminalisty, na svědomí sedmačtyřicetiletý dělník Roman Fousek. Život Dany B. měl vyhasnout jeho rukou brzy ráno 13. prosince loňského roku přímo na jejím pracovišti v hospodě Na Mlýnku v Humpolci.

Dana B. se s Romanem Fouskem dobře znala. Byl štamgast. Několik týdnů nad hospodou i bydlel. Pak se ale musel přestěhovat do hotelu Orlík, jinak známý jako Jirmásek. Ubytování mu platila agentura.

„Byl u nás ubytovaný asi od března loňského roku. Žádné problémy s ním nebyly,“ vzpomínal na Fouska hoteliér Rychecký. Problémy s ním nebyly ani Na Mlýnku. Majitel se ale bál toho, že by mohl vyhořet, protože Fousek si na pokoji vařil a v kombinaci s každodenním pitím, by to nemuselo dopadnout dobře. Navíc všechny pokoje pronajaly stavební firmě.

Pomohl uklidit a začal ji škrtit

Fousek i po přestěhování na Jirmásek dál Na Mlýnek chodil. Byl tam i z 12. na 13. prosince loňského roku. Službu tehdy měla Dana B. Tak jako každý čtvrtek, se tam konal country večer a pivo teklo proudem. Fousek později řekl, že ten večer vypil asi třináct nebo čtrnáct piv a nějaké panáky zelené. Podle některých hostů, kteří ho ten večer vnímali a bavili se s ním, zase tak opilý nebyl. Několikrát si byl zakouřit v kuchyňce, což bylo privilegium štamgastů. Dana B. byla přátelská a velmi vstřícná žena, za níž se hosté vraceli. Podle majitele restaurace to byla nejlepší servírka v Humpolci.

Ten večer odešli všichni hosté kolem jedné hodiny ráno. S Danou B. zůstal v podniku pouze Fousek. Pomohl ji uklidit, dal si s ní poslední cigaretu, pivo a kávu. Pak si podle obžaloby vyndal z kalhot pásek a začal ji škrtit. Proč? To nikdo netuší. Fousek to říct nechce, protože si to prý nepamatuje. Šílenství vypuklo poté, co Fousek vzal do ruky nůž a začal paralyzovanou ženu bodat a řezat. Když skončil, měl vzít peníze i nože a odejít na Jirmásek. Tam se převlékl a ještě nějakou dobu se toulal po městě. Po cestě vyhodil zakrvácené věci do popelnice. Kolem čtvrté ráno se vrátil na hotel. O vraždě Dany B. během dopoledne vědělo celé město. Doslechl se to i Jaroslav Rychecký, oběť znal osobně.

Mluvil s vrahem

„Někdy po obědě mi volala policie, jestli u nás bydlí Fousek, a že by potřebovali vědět nějaké osobní údaje. Řekl jsem jim, že za ním zajdu na pokoj a požádám ho o občanku. Hned jak otevřel a podíval jsem se mu do očí, věděl jsem, že to udělal. Navíc jsem si všiml, že má pořezanou ruku. Zeptal jsem se ho od čeho to má. Odpověděl, že se pořezal o skleničku. Zdálo se mi to divné,“ popsal Rychecký setkání tváří v tvář s Fouskem.

S občankou se vrátil k telefonu a vše, co právě viděl a slyšel řekl policistům včetně toho, že si myslí, že právě mluvil s vrahem. Policisté ho požádali, ať jde za ním zpátky a pokusí se ho zdržet. Fousek se totiž chystal z hotelu odejít. „Říkal, že si potřebuje skočit do lékárny pro nějaký obvaz,“ dodal hoteliér. To nebyla pro policii dobrá zpráva. Fousek mohl mít podezření a lékárna mohla být jen záminka, jak utéct.

„Vrátil jsem mu občanku a odcházeli jsme spolu. Já šel pomalu za ním. Došli jsme až ke vchodu. Sledoval jsem ho kam jde, a skutečně šel naproti do lékárny. Ve chvíli, kdy bral za kliku, zastavilo před hotelem auto s policisty v civilu. Ukázal jsem jim směrem lékárně,“ popsal Rychecký.

Fousek v obchodě požádal lékárníka o obvaz a dokonce po něm chtěl, aby mu ránu obvázal.

„Najednou se otevřely dveře, vešli muži v civilu, kteří se ho zeptali zákazníka zda se jmenuje Fousek a pak ho odvedli,“ uvedl před soudem lékárník, který byl poslední, který se Fouskem setkal.