Víkend v polovině března roku 2013 měl být pro Jihlavu i celou Vysočinu další v řadě ospalých mrazivých zimních dní. Z pohledu policistů, kteří měli víkendové služby na různých odděleních po celém kraji, se nestalo nic mimořádného. V tomtéž duchu se odvíjelo i pondělí 18. března. Na policejním operačním středisku ve Vrchlického ulici v Jihlavě plynula běžná pracovní směna. Blížila se osmá hodina večerní a v kraji se nedělo nic mimořádného, co by vyžadovalo zásah policie. Tísňová linka už nějakou dobu mlčela. Za celý den na ni zavolalo jen pár lidí, ale nešlo o nic dramatického. Sloužící policisté si přáli, aby to tak zůstalo po celý večer i noc. Jejich přání se jim ale nesplnilo.
Přesně sedm minut po osmé večerní je z letargie vyrušilo zazvonění tísňové linky. Na displeji se objevilo číslo mobilního telefonu. Policista, který měl linku na starosti, ihned zvedl sluchátko. Ani náhodou ho v tu chvíli nenapadlo, že právě tento hovor spustí kolotoč událostí, které budou za pár dní hýbat celou republikou. Nenasvědčoval tomu ani obsah telefonátu.
Víkend měla strávit u spolužačky
Volající se představil jako Jaroslav Vondrák z Dudína u Jihlavy a oznámil pohřešování své patnáctileté dcery Petry Vondrákové. Uvedl, že dívka odešla v pátek 15. března ráno z domu do školy. Domů se po škole vracet neměla, protože měla celý víkend až do pondělí strávit u spolužačky v Jihlavě. Jméno spolužačky ale neznal. Telefon dcery byl celý víkend nedostupný.
Podobné oznámení o hledaných dívkách přijímají policisté poměrně často. Podcenit nic nelze. Většinou se ale zjistí, že se do někoho zamilovaly, udělaly si romantický výlet se svým milým a k tomu vypnuly mobil, aby je nikdo nerušil. Za den dva bývají doma. V tomto případě to vypadalo na přesně takovou situaci a ani rodina patnáctileté Petry to nevnímala nijak dramaticky. Jenže následující události hodinu od hodiny gradovaly, když se dívku nepodařilo ani ten večer a následující dny najít.
„To, že se něco pohřešované dívce mohlo stát, nabývalo na stále větším podezření,“ komentoval tehdejší události kriminalista Pavel Kubiš. Jeho oddělení, které se zabývá nejzávažnějšími trestnými činy včetně vražd, bylo kolegům z okresu nápomocno. Hlavní část pátrání ale leželo na bedrech policistů z nižších oddělení. „Jim patří velký dík za to, jak velký kus práce udělali. Většina z nich už to nebrala jako práci, ale tak, že opravdu chtějí rodině pomoci dívku co nejdřív najít,“ uvedl Kubiš.
Kam pokračovala její cesta z diskotéky?
Všechny hlídky v Jihlavě a okolí měly informaci o pohřešované dívce společně s její fotografií a popisem. Zvláštní bylo, že ani otec, když pohřešování dcery oznamoval, nevěděl, co přesně měla dcera na sobě, když odcházela z domu. Potvrdilo se i to, že její telefon byl nedostupný.
Policisté kontaktovali kamarády Petry. Od nich se dozvěděli, že byla v pátek na diskotéce v klubu Ponorka v Jihlavě, odkud měla s někým odejít. To byla informace, na kterou se začali policisté i kriminalisté stále více upínat. Klíčové bylo zjistit s kým, kam a v kolik Petra odešla.
Bohužel tento příběh neměl šťastný konec. O několik dní později se přišlo na to, že se dívka stala obětí brutální vraždy. Na svědomí ji měli její kamarádi Michal Kisiov, Tomáš Zavřel a svůj podíl měl i Jakub Doležal. Všem bylo teprve kolem dvaceti let. Míra násilí, která se tehdy v Jihlavě odehrála, zaskočila i zkušené kriminalisty a pobouřila celou veřejnost. „Musíme si přiznat, že nechybělo mnoho a všechno by jim to prošlo,“ podotkl kriminalista Kubiš s odstupem deseti let.
Deník se na základě různých zdrojů, dobových článků, informací od soudů, právníků i policistů pokusil po deseti letech od případu sestavit co nejpřesnější obrázek toho, co se vlastně stalo a proč.
Mladí pátrali na vlastní pěst
Celonoční pátrání z 18. na 19. března nepřineslo žádný výsledek. Policisté Petru marně hledali také po nemocnicích a psychiatrických léčebnách. Nikde nebyla ošetřena ani hospitalizována. Žádné zdravotnické zařízení na Vysočině neevidovalo dívku neznámé totožnosti. Petřina kamarádka policii pouze potvrdila, že dívku viděla v pátek na diskotéce.
Na sociální síti Facebook byla velmi rychle založena speciální skupina, kam měla veřejnost psát jakékoli informace, které by přispěly k nalezení Petry. Zakladatelem této skupiny měl být podle kamarádů Petry její známý jménem Michal.
Pátrání po Petře začínalo mít mezi policisty absolutní prioritu. Stále dokola obcházeli hospody, bary, poptávali se i mezi svými informátory. V pohotovosti byli i specialisté na pohřešované osoby. Od otce Petry se policisté dozvěděli, že jeho dcera často nebývala doma a přespávala u kamarádek. V minulosti se o rodinu zajímala sociálka. Podle úřadů byla rodina celkově sociálně slabá, ale bez zásadních excesů. S Petrou nikdy žádné problémy nebyly.
Jihlavský discoklub Ponorka hojně navštěvovali nezletilí z širokého okolí. V úterý 19. března tam ale zamířily i kroky policistů. Vlastně to bylo jedno z prvních míst, které je nutně zajímalo. Všechny dosavadní informace se totiž točily hlavně kolem toho, že Petra klub navštívila, ale už nikdo nevěděl, kam a s kým z něj odešla. „Poskytli jsme tehdy policii všechny možné informace, které jsme mohli. Šlo samozřejmě i o záznamy z kamery. Petra v klubu skutečně byla, ale ohledně jejích kamarádů si nejsme jistí. Možná jen popíjeli před klubem,“ vzpomíná po letech tehdejší provozovatel klubu Ondřej Němec.
Obrázky s pohřešovanou Petrou po celé Jihlavě
Když se Petru nepodařilo najít ani v úterý odpoledne, rozhodli se policisté zveřejnit pohřešování dívky a výzvu v médiích. Pod drobnohledem analytiků byla už i facebooková stránka založená speciálně k hledání Petry. Výslechy mladých z diskotéky ale příliš nikam nevedly. „Ukázalo se, že si mnoho z nich nic nepamatuje, protože byli pod vlivem alkoholu,“ podotkl Kubiš.
Fotografii Petry ještě tentýž den zveřejnila prakticky všechna média v zemi. Na výzvu reagovaly desítky lidí. Byli si jisti, že Petru někde viděli. Stopy se ale vždy ukázaly jako liché, nebo nešly dále informace ověřit. Oznámení o pohřešování Petry bylo od časného středečního rána 20. března ve všech tištěných denících a televizi. Po celé Jihlavě se objevovaly na všech možných místech letáky s Petřinou fotkou. Ty vylepovali její spolužáci a kamarádi. Byli rozhodnutí pokračovat do doby, než se Petra najde.
Kromě toho, že po Jihlavě vylepovali plakáty, pouštěli se dokonce do aktivního pátrání. Doufali, že budou mít štěstí a Petru najdou. Čtyřčlenná skupinka se ve středu odpoledne vydala na městské vlakové nádraží v Jihlavě. Zavedla je tam informace od kamarádky, která si během dne o Petře psala na Facebooku s člověkem vystupujícím pod smyšlenou mužskou přezdívkou. Ten kamarádce řekl, kde by mohla Petra být, a když na místo kamarádka přijde po čtvrté odpoledne, Petru tam najde. Parta mladých na místo opravdu vyrazila, ale byla to ale falešná stopa.
Plakáty s fotkou zmizelé Petry byly rozmístěné po celé Jihlavě.
Tentýž den se také mezi policisty objevovaly první pochybnosti, zda je Petra ještě vůbec naživu. Policisté začínali být i nervózní z mladých, kteří jim říkali polovičaté či zavádějící informace. Do příběhu vstoupil i Patrik Č., bývalý přítel Petry. O dívce ale neměl žádné bližší informace. Za to někteří jiní si vzpomněli, že Petra mohla z diskotéky odejít s asi osmnáctiletým vysokým mladíkem, který měl mít přezdívku Mára.
Deníku se podařilo zjistit, že Petra v pátek kolem půlnoci byla viděna ve společnosti mladíka podobného popisu v jiném podniku v Jihlavě. S odstupem času si to později uvědomil majitel podniku, když si prohlížel kamerové záznamy. V tu dobu, tedy v pátek 15. března kolem půlnoci, byla Petra prokazatelně ještě naživu.
Další díl seriálu si můžete přečíst v úterý na webu www.jihlavsky.denik.cz
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
