Soudy v Česku o tom ale nepřesvědčil, proto si stěžuje až u Mezinárodního soudu ve Štrasburku.

Matějka tvrdí, že tuzemská justice porušila jeho právo na spravedlivý proces a po soudu ve Štrasburku chce, aby mu dal za pravdu.

Štrasburk zatím žádost neprojednal

Kromě morální satisfakce se dožaduje i finančního odškodnění. Za každý rok za mřížemi chce osm tisíc eur. Dohromady pak včetně nákladů na řízení požaduje 585 tisíc korun.

„Soud ve Štrasburku naši žádost zatím neprojednal. Podali jsme ji již před třemi lety. Před půl rokem mi bylo řečeno, že mám podat další žádost o přednostní projednání případu. Tu jsem podala, ale zase se nic neděje,“ řekla Deníku advokátka Matějky Anna Větrovská.

Sám Václav Matějka v dopise z vězení ve Valdicích Deníku napsal, že se mu moc nelíbí, když média píší o jeho aktivitách ohledně mezinárodního soudu: „Nemám zapotřebí se nějak zviditelňovat. Nesmířil jsem se s tím, že žiji pět let v kriminále, ale žít se musí. Mám venku lidi, co mi věří, kterých si vážím, miluji je a nechci je zklamat.“

K brutální vraždě 88letého živnostníka Františka Povolného došlo 24. března 2004. Řezník byl tehdy zavražděn ve svém obchodě s uzeninami na náměstí. Vrah mu zasadil několik ran kladivem do hlavy a dalších nejméně sedm bodných ran nožem do hrudníku.

Několik dní po činu byl zadržen tehdy 18letý Matějka. Toho z vraždy usvědčila kapka krve oběti na Matějkově mikině a byl odsouzen na 12,5 roku.

Vražda tehdy Horní Cerekev rozdělila na dva tábory. Jedni byli přesvědčeni, že mladík něco takového nemohl udělat, druzí měli opačný názor.
„Už je to dlouho a já jsem to úplně pustil z hlavy. Věřím v naši justici, takže pokud to dopadlo takhle, tak to respektuji,“ zavzpomínal vnuk zavražděného Tomáš Vichr.


Zpět na svobodě

Matějka ve vězení žije s pocitem, že doba, kdy bude propuštěn na svobodu, jednou přijde.
„Musím sice ještě pár let vydržet, ale jistota toho, že vylezu, je a toho se teď držím,“ napsal v dopise Matějka. Za dobré chování by mohl být na svobodu propuštěn již po dvou třetinách trestu. To bude již za tři roky.

„Ten člověk je mi lhostejný. Až se vrátí z vězení, bude sice žít vedle nás, ale už ani nevím, jak vypadá. I kdybych ho dnes potkal, tak ho ani nepoznám,“ myslí si Tomáš Vichr.