Podle obžaloby dělali vše proto, aby zakázku vyhrála firma Iveco. Navíc mělo jít o finančně nevýhodný obchod. Nákup osmadvaceti sypačů měl být předražen o zhruba třiatřicet milionů korun.

„Soud dospěl k názoru, že se skutek popsaný v obžalobě sice stal, ale není trestným činem,“ uvedl předseda senátu Zdeněk Chalupa. Soudce zkonstatoval, že se důkazní situace během hlavních líčení nijak nezměnila oproti stavu, kdy už jednou trestní stíhání jednou zastavil.

Libor Joukl přiznal, že zprošťující verdikt očekával. „Ve chvíli, kdy padl argument obžaloby, že se do výběrového řízení nemohly přihlásit i jiné firmy, zhroutila se celá obžaloba jako domeček z karet,“ řekl po rozsudku novinářům Libor Joukl.

Přestože byl po vynesení verdiktu plný optimismu, uvědomuje si, že celá kauza ještě nekončí. Důvodem je postoj státního zástupce Kamila Špeldy, který se okamžitě odvolal. Podle něj soud nehodnotil důkazy jako celek.

Rozsudek proto zatím není pravomocný. Celou kauzou se tak ještě bude muset zabývat krajský soud v Brně.

Libor Joukl ještě podotkl, že ho kauza profesně i osobně velmi zasáhla a poděkoval rodině a přátelům za podporu.

Jan Míka byl s verdiktem spokojený a podobně jako Joukl i on zprošťující verdikt očekával.

„Kauza mne zasáhla tím, že se ode mne odklonila řada lidí, kteří mi přestali důvěřovat, nicméně skuteční kamarádi se ukázali hned na začátku. Jsem přesvědčen, že jsem se nikdy žádného protizákonného jednání nedopustil. Naopak, od začátku jsem prosazoval zákonnost a budu ji prosazovat i nadále,“ reagoval na rozsudek Jan Míka.

Zprošťující verdikt musel Míika pociťovat jako opravdu očišťující, když soudce Chalupa odůvodňoval své rozhodnutí a mimo jiné zkonstatoval, že kroky, které Míka v souvislosti se zakázkou uděla,  byly ve většině případů správné.

Obžaloba Míkovi například vyčítala, že nedal na rady oponentů, že nejvhodnější bude, když se bude vozový park obnovovat postupně, nikoli jednorázovým nákupem osmadvaceti aut.

„U soudu jasně zaznělo, v jakém zastaralém a žalostném stavu tehdy technika byla. Pokud by se obměňovala postupně, hrozilo, že nebude řádně zajištěna údržba silnic, a vše by se naopak prodražilo. Proto byl hromadný nákup nové techniky ve větším množství správným manažérským rozhodnutím,“ konstatoval soudce Chalupa. Podle něj se ani jeden z obžalovaných nedopustili žádného trestného činu, naopak, snažili se, aby krajská správa mohla vykonávat svou práci efektivně a bezpečně.

Podle obžaloby se Míka s Jouklem postarali o zmanipulování zakázky tím, že zadali diskriminační podmínky pro jiné firmy a na hodnotící komisi tlačili, aby se v zakázce pokračovalo, přestože byli oponenti, kteří ji kritizovali.

„Úřad na ochranu hospodářské soutěže konstatoval, že technické podmínky diskriminační nebyly a mohly je splnit i jiné firmy. Totéž bylo zjištěno i během dokazování u soudu,“ vysvětlil Zdeněk Chalupa. Podle něj nebylo možné rozjetou zakázku zrušit jen proto, že se někomu nelíbila.

Soud se vyjadřoval i k údajné škodě. Tu stanovil soudní znalec. Podle něj byla vozidla předražena o zhruba 33 milionů korun. Jenže během soudu vyšlo najevo, že znalec stanovil ceny bez dalších nákladů. Podle soudu byl navíc znalec nekompetentní, protože neměl specializaci na oceňování motorových vozidel. Jiní znalci nakonec dospěli k názoru, že cena 128 milionů korun byla v místě a čase obvyklá.

V závěrečné řeči pak žalobce přišel s verzí, že škoda je dokonce o zhruba milion korun vyšší a mělo jít o marži, kterou vítěz zakázky firma Parga-Export.

Podle žalobce šlo o čistý zisk, za něž nedostal zadavatel (Kraj Vysočina) žádnou přidanou hodnotu navíc. Tento argument ale soud také shodil ze stolu s tím, že z finančních transakcí nelze dovodit, že by obžalovaní měli s těmito penězi něco společného a mohlo by jít dokonce o korupci. Žalobce tvrdil, že Joukl se jako tehdejší náměstek pro dopravu svým vlivem podílel na tom, že zakázku vyhrálo Iveco. Podle soudu to sice tak mohlo být, ale nejsou na to žádné důkazy.