Podle stavebního povolení se měl most ve Vilémově na Havlíčkobrodsku pouze zrekonstruovat, nikoli bourat a následně stavět nový. Včera (ve čtvrtek 11. ledna) to zaznělo u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, kde pokračovalo již několikáté hlavní líčení s deseti obžalovanými. Ti jsou podle obžaloby zodpovědní za zřícení mostu dne 4. září 2014. Pod sutinami tehdy zahynuli čtyři dělníci, další dva byli zraněni.

„Do stávajícího mostního otvoru bude vložena ocelová konstrukce,“ citoval ze stavebního povolení vydaného Stavebním úřadem v Chotěboři obhájce jednoho z obžalovaných Marek Ječmen. Informace zazněla během výslechu projektanta firmy HBH Projekt Miroslava Štefka. Když se ho obhájce zeptal, proč se v jiné projektové dokumentaci pro provedení stavby objevuje úplně opačný postup, tedy, že bude most zbourán a postaven nový, tak to nedokázal uspokojivě vysvětlit. Slova jako rekonstrukce a demolice jsou podle něj jen hříčkou se slovíčky.

„Most se měl zbourat a postavit nový podle postupu v projektové dokumentaci,“ trval zarytě na svém Štefka. Jenže odborné názvosloví v tomto směru mluví jasně – mostním otvorem se rozumí kamenná klenba, pod niž se měl vložit ocelový tubus, nikoli do stavební jámy, která by po případném zbourání mostu na místě vznikla.

Podle projektanta Petra Čiháka ze subdodavatelské firmy Link projekt došlo ohledně stavebního povolení k chybě, ale nedokáže si vysvětlit jak a proč. Navíc přidal úplně novu informaci. „Jde o neplatný dokument, protože mezi investorem a dodavatelem došlo k dohodě, že se most kvůli finančnímu i kvalitativnímu hledisku zbourá a postaví nový,“ uvedl Čihák.

To by ale znamenalo, že stavební úřad vydal povolení na úplně něco jiného na základě nepřesných, neúplných a dost možná i záměrně jinak zkreslených informací. Jenže stavební povolení bylo vydáno pouze jedno, a to na rekonstrukci.

Další problém tkví v tom, že na celou tehdejší akci Kraj Vysočina jako investor čerpal dotaci od Evropské unie. Jenže pokud by bylo od začátku jasné, že se má historický klenbový most ve Vilémově zbourat, zřejmě by kraj dotaci nedostal. Navíc je otázkou, jestli by most vůbec mohl být s ohledem na stavební povolení zkolaudován. Pokud by totiž nespadl, byl zbourán a postaven nový, kolaudace by v takovém případě byla zřejmě v rozporu se stavebním povolením.

Již dříve se Deník snažil od úředníků v Chotěboři získat odpovědi, ale marně. Snad to úředníci vysvětlí před soudem, kde budou muset jako svědci vypovídat. Teprve po pádu mostu byla vypracována takzvaná realizační dokumentace stavby (RDS), která do té doby neexistovala. Ta už se ale týkala nového mostu. Obsahem RDS na původní most by přitom měl být mimo jiné i statický výpočet a detailnější informace k demolici, aby se předešlo bezpečnostním rizikům. To ale nebylo podle projektantů nutné.

Projektová dokumentace pro provedení stavby obsahovala popis, jak má být most zbourán. Nejprve měl být podepřen, teprve poté měla být zcela odtěžena zemina od paty mostu. Dnes už není spor o tom, proč most spadl, což podle znalců bylo právě kvůli nedodržení tohoto doporučení, ale pře se vede o to, proč obžalovaní údajně nedodrželi bezpečnost práce a nevyhodnotili rizika. Obžalovaní se hájí tím, že naopak postupovali v souladu s projektovou dokumentací, kterou si vykládají tak, že bylo možné současně podpírat klenbu a odtěžit hlínu. Jenže v praxi to bylo úplně opačně, více se odtěžovalo, než podpíralo, proto nakonec most spadl.

Problém je také v tom, že projektant most rozdělil na dva stavební objekty, které byly v kompetenci různých zhotovitelů. Ti podle obžaloby mezi sebou nekomunikovali a včas nevyhodnotili rizika.

Soudkyně Hana Doubková hlavní líčení odročila na únor. Obhájci si vyžádali další důkazy, a to včetně kompletní dokumentace k zakázce od krajského úřadu. Vyslechnut k tomu bude i bývalý náměstek pro dopravu Libor Joukl (ČSSD).