Hlídka si okamžitě všimla nepořádku kolem bytu a Zástěry, jak se plazí po bytě. Policisté se obávali o jeho zdraví, proto vlezli dovnitř a chtěli muži, který má navíc částečně amputovanou jednu nohu, pomoci. Jenže Zástěra o žádnou pomoc nestál, protože začal po jednom z policistů střílet z malorážkové pistole a křičel, že ho zastřelí. Šokovaní policisté se začali okamžitě krýt.

„Vystřelil nejméně dvakrát. Naštěstí nikoho nezasáhl," popsal incident jihlavský státní zástupce Ivo Novák.

Policistům se krátce nato podařilo útočníka zpacifikovat a odvézt na protialkoholní záchytnou stanici. Tam mu v dechu naměřili 2,93 promile alkoholu. Soudní znalec, který posuzoval duševní stav Zástěry, nakonec konstatoval, že byl v době střelby na policisty nepříčetný.

Do toho stavu, kterému se odborně říká rauschdelikt, se dostal, když na silné léky, které užívá, vypil dvě placatky vodky. Kombinace léků a alkoholu podle znalce výrazně ovlivnila jeho psychiku a snížila jeho příčetnost.

„Znalec ale konstatoval, že se do toho stavu dostal dobrovolně, navíc věděl, jaké na něj má alkohol v kombinaci s léky negativní účinky. Už v minulosti byl ke svému okolí agresivní," vysvětlil Ivo Novák.

Malorážku, s níž střílel po policistech, si koupil asi před čtyřmi lety. Podle svých slov se s ní chtěl zastřelit, pokud u něj vlivem cukrovky propukne slepota. Zástěra má i další zdravotní problémy, včetně zánětu slinivky, a trpí velkými bolestmi. Jen týden před střelbou na policisty se zbraní úmyslně střelil do hlavy. Pokus o sebevraždu mu ale nevyšel, protože vlivem malé ráže uvízl náboj pouze pod kůží, aniž by pronikl do lebky. V nemocnici mu pak náboj vyndali.

V pondělí Dalibor Zástěra kvůli incidentu s policisty skončil před soudem. Obžalován byl ze zločinu opilství. Zástěra se hájil tím, že si prakticky nic nepamatuje. Vzpomíná si pouze na hádku s matkou. Od soudu nakonec odešel s trestem na jeden rok s podmínkou na tři roky. Soud navíc nařídil propadnutí malorážky. Rozsudek zatím není pravomocný. Zástěra prohlásil, že se odvolá.

Státní zástupce Ivo Novák upozorňuje, že trestní odpovědnost lidí, kteří byli v době činu pod vlivem alkoholu, může být z hlediska zákona posuzována různě:

1) Nepříčetnost – žádná trestní odpovědnost, typicky jde o duševně nemocného člověka; ale může jít 
i o případ těžké opilosti, kdy však pachatel neví, respektive nemohl předpokládat stav patologické opilosti. „Typicky jde o první opití se v životě, případně první požití alkoholu v kombinaci s léky, kdy pachatel uvedený se do stavu nepříčetnosti nemohl předvídat; pak za případný trestný čin (i například zastřelení jiného člověka) v takovéto nepříčetnosti neodpovídá vůbec," vysvětlil Ivo Novák.

2) Rauschdelikt (to je případ obžalovaného Dalibora Zástěry). Pachatel se zaviněně požitím návykové látky přivedl do stavu nepříčetnosti, ve kterém spáchal nějaký trestný čin. Pachatel odpovídá za to, že se opil, neboť znal důsledky požívání alkoholu. Věděl, do jakého stavu se může dostat, a také se do něj dostal; pak odpovídá za to „uvedení se do stavu nepříčetnosti", což je posuzováno jako trestný čin opilství, za který je sazba tři až deset let. Případně pokud spáchá trestný čin s mírnější trestní sazbou, pak mu hrozí ona trestní sazba mírnější.

„Rozhodně se však takový pachatel neuvádí do stavu nepříčetnosti s tím, že chce spáchat nějakou trestnou činnost – to je totiž případ následující," uvádí Novák.

3) Na kuráž – pachatel se úmyslně uvede do stavu nepříčetnosti s cílem spáchat v něm trestný čin; pachatel na základě svých předchozích zkušeností ví, že pod výrazným vlivem alkoholu ztrácí zábrany.

„Proto se opije a potom někde například odpálí bombu; úmyslné uvedení se do stavu nepříčetnosti s cílem spáchat trestný čin má za následek plnou trestní odpovědnost, tj. pachatel plně odpovídá například za vraždu," upozorňuje Novák.

4) Nedbalost – například řidič motorového vozidla, který požil alkohol a způsobí dopravní nehodu se smrtelným následkem. Takový člověk je plně odpovědný za trestný čin spáchaný z nedbalosti, neboť již v době požívání alkoholu věděl, že bude provádět činnost, při níž může způsobit například smrtelný následek.

„Ještě je potřeba poznamenat, že posouzení duševního stavu pachatele vždy k momentu spáchání trestné činnosti musí vždy provést znalec z psychiatrie, z jehož závěrů pak vycházejí orgány činné v trestním řízení při posuzování zavinění pachatele," dodal Ivo Novák.