Váš syn je šestnáctý den pryč, co cítíte?
Je to něco tak zničujícího, že jsou jakákoli slova málo. Žádným slovem nejde popsat bolest, jakou prožíváme. Je to hrozné zoufalství, hlavně z bezmoci. Pokud je ještě naživu, tak mu nemůžeme nijak pomoci. Nevíme kam jít, koho oslovit, prostě nic, je to naprosto bezvýchodná situace.

Policie vás informuje o průběhu vyšetřování?
Jsem ve styku se šéfem týmu.

Mají horkou stopu?
Nevím, ale asi ne.

Vybavuje se vám zpětně něco nového?
Nedokážeme s určitostí odhadnout Jakubovu reakci v krizové situaci. Maminka mu tloukla do hlavy, že se nesmí s nikým bavit, od nikoho si nic brát. Opakovala mu to tak často, že už jí pak sám řekl, ať mu to neustále neopakuje, že to ví.

Mohl jít s někým dobrovolně?
Nad jeho chováním je tolik otazníků, že je na to těžké jednoznačně odpovědět. Byl to chytrý kluk a v určitém okamžiku si musel být vědom, že je v ohrožení, ale asi se mu nepodařilo utéct a nestihl udělat něco, aby si ho lidi všimli.

Vylučujete tedy, že by se mohl utopit?
Policie prohledala okolí tak důkladně, že to vyloučila. Jakub by se sám nikdy daleko od domova nevzdálil. Vždycky se ptal maminky, jestli může jít tam nebo onam.

Někdo mohl získávat jeho důvěru delší dobu?
Je možné, že ho mohl kontaktovat někdo už dříve, ale nesvěřil se s tím.

Nikdy se s ničím nesvěřil?
Vlastně si vzpomínám. Jednou říkal, že mluvil s mužem, který ho oslovil, ale on mu nerozuměl.

Proč mu nerozuměl?
Zřejmě to byl cizinec, protože prý mluvil řečí, které nerozuměl.

Kdy to bylo?
Když šel ze školy domů, několik týdnů před tím, než se ztratil.

Pokud byl opravdu unesen, co byste únosci vzkázal?
To, na co myslím, se nedá ani zveřejnit.

Od té doby, co Jakub zmizel, tak o něm nemáte žádnou zprávu?
Ne, Nic. Je to hrozné. Kontaktoval nás tatínek jiného chlapce, který zmizel již před deseti lety. Jde o takřka stejný případ, jako je ten náš. Hledají ho už deset let a nemají jedinou stopu. Pokud nás čeká stejný osud, tak to ani snad nemůže být pravda.

Věříte, že Jakuba policie najde?
Myslím, že dělají všechno, co mohou. Dnes už může být kdekoli. Je divné, že po něm vůbec nic nezbylo, kromě hraček a tašky s učením. Byl to maminky mazánek, vypiplaný od malinka. Byl to kluk, který měl budoucnost před sebou. A nějaký člověk vezme mámě i jemu obyčejný život s radostmi i starostmi. Ani první lásky si nemůže prožít. Když to domyslím do těch strašných konců, tak nám vzal i právo kluka pohřbít. To je něco tak strašného, že se mnou cloumá taková zuřivost… Kdo těmto lidem dává právo likvidovat nadějné lidi? Musí se něco stát a společnost by měla zločiny na dětech trestat vězením od dvaceti let výš.