Žije v domku na samém konci vesnice, ve které se všichni dobře znají, vrátka není zvyklá zavírat.


Tuto středu popoledni stála v kuchyni a umývala nádobí. Venku hlučely kombajny, přijíždějící auto tedy nezaslechla. Společnost jí dělal pes. „Najednou začal tak nějak pobíhat, ale neštěkal. Kdosi zaklepal na kuchyňské dveře, jdu otevřít a tam stojí mladá romka,“ líčí Suchá dál. Nezvaná návštěvnice se začala dožadovat sklenice vody. Přitom zdůrazňovala, že je těhotná a má obrovskou žízeň.


Pětice hostů


Stará paní se nedala umluvit a romku vystrčila na dvůr. V tu chvíli přišla druhá romská žena, po ní další, nakonec se před důchodkyní vyrojilo rovnou pět lidí. Jeden z obtěžujících byl statný muž. Všichni se opřekot snažili dobrat vody na napití, poté koupit slepice či jinou drůbež, nemocnou ženu měsíc po operaci žlučníku vodili sem tam po dvoře, až se jim pozornost nakonec přece jen podařilo odvést.


V tu chvíli se jedna z návštěvnic dostala do domu. Suchá si toho ale všimla: „Začala jsem z toho náhlého shonu být už trošku hysterická, křičela jsem na ně, ať odejdou. Nakonec mě napadlo volat na souseda.“ Moc dobře věděla, že obyvatelé okolních domů jsou v práci, rovněž její syn, který s ní bydlí.
Na obtížné hosty to ale zabralo, ihned nasedli a zmizeli v prachu dne.


„Na mikrovlnce mám nalepený štítek s důležitými telefonními čísly, hned jsem zavolala na policii,“ uvádí seniorka.


Její první kroky od telefonního aparátu vedly po domě. Zjistila, že se jí neznámá žena podívala v ložnici pod matraci, do šuplíků a skříní, v kuchyni chvatně rozškrkla nákupní tašku. To všechno dokázala stihnout velmi rychle.


„Já jsem ale měla peněženku položenou pěkně na očích, dnes jsem si ji rovnala a chystala na cestu do města, abych měla všechno, ta ženská si jí ale kupodivu nevšimla,“ dodává čtyřiašedesátiletá Marta Suchá.


Chtěli krást dál


Vypečená pětice ale pokračovala ve vesnici se svou pohádkou o žízni a sklenici vody dál. Snažila se vetřít ještě do domu Dobrovolných, ti ale byli duchapřítomní a potenciální poberty rázně vyprovodili.


Jak říká bývalý kriminalista, dnes vedoucí oddělení Policie České republiky v Jemnici Martin Husa, pořád je to stejné.


Na staré lidi si troufnou různí podvodníci snáz, často se snaží vloudit do příbytku důvěryhodnou historkou. „Zlaté pravidlo číslo jedna je nikdy nikomu cizímu neotvírat, mít zamčeno, na dveřích řetízek a kukátko,“ míní policista. Třebíčsko je pověstné velkým množstvím vesnic, podvodníci využívají časy, kdy mladí jsou v práci.


Tentokrát se nic neztratilo a nikomu nic nestalo, ale Marta Suchá všem doporučuje: „Důchodci by měli vždy mít klíč v zamčeném zámku a být velmi ostražití.“