„Myslím si, že se o to někdo postaral, abych tam nebyl,“ zlobil se manžel Jitky Hlavaté Jaroslav. Ten k soudu přišel se svými rodiči a třemi dětmi. Dvouletá Šárka nemá sice ani tušení, co se před dvěma lety stalo, ale devatenáctiletý Lukáš ano: „Chtěl jsem tam být a slyšet pana Žižlavského, jak to tenkrát podle něj bylo. Docela mě to naštvalo, že nás do soudní síně nepustili.“


Citlivé údaje


O vyloučení veřejnosti požádal soud obhájce Žižlavského.


„Projednávaly se údaje chráněné zvláštním zákonem, které podléhají lékařskému tajemství. Zazněly citlivé údaje z chorobopisu rodičky,“ zdůvodnil své rozhodnutí soudce. Jenže celá rodina tyto údaje detailně zná. Navíc Jaroslav Hlavatý neměl nic proti tomu, aby bylo jednání veřejné. Proč tedy do soudní síně nesměla ani rodina? Na to nechtěl soudce odpovědět a odvolal se na to, že to bude obsaženo v písemném vyhotovení rozsudku.


Soudce dokonce nepustil veřejnost ani na vyhlášení rozsudku. Jaroslav Hlavatý se snažil soudce na poslední chvíli přemluvit, aby mohl rozhodnutí vyslechnout v soudní síni, ale neuspěl.


Proč nebyl ani rozsudek veřejný? „Protože jsem o tom rozhodl,“ řekl podrážděně soudce a dál se o tom odmítl bavit. Hlavatý jednání soudu bere jako podraz, kterým chránil zájmy lékaře, zatímco pozůstalí stáli tři a půl hodiny na chodbě. Proto podá na soudce Machálka stížnost.

Děti přišly o matku. Chtějí vědět proč

Lukáš, Michaela a Šárka jsou sourozenci, které potkal smutný osud. V nemocnici po porodu jim před dvěma lety zemřela matka.


Existují dva znalecké posudky, které tvrdí, že za to mohou lékaři. Stejný počet dokumentů zase tvrdí, že to tak není. Ve všech se ale píše o pochybeních lékařů, která mohla ke smrti jejich maminky vést. Pravdu už se asi nikdy nedozví. Teprve dvouletou Šárku vychovává babička, která jí nahrazuje matku. Dnes devatenáctiletý Lukáš si matky užil nejdéle. To, co se tenkrát stalo, bere jako celoživotní bolest.


„Mamka tam šla zdravá, a už se nevrátila, tak čí je to vina? Viděl jsem ji večer před tím, než se to stalo. U večeře jsme si všichni plánovali, jaké to bude, až se to narodí, a jak budeme společně žít. Během chvilky ale bylo po všem,“ skrývá jen těžko slzy Lukáš Hlavatý. Tehdy dvanáctiletá Michaela s maminkou mluvila naposledy ráno v den, kdy zemřela.


„Maminka mě budila ten den ráno, že jede do nemocnice, ať jí pomůžu sbalit věci. Pak mi ještě volala, že už jen čeká, až půjde na sál. Těšila se, až se Šárka narodí a až bude zase doma. Když jsem se dozvěděla, že už nikdy nepřijde, tak to bylo hrozné. Ani jsem jí nestihla říct, že i když jsme se někdy pohádaly, tak ji mám ráda,“ svěřila se Michaela Hlavatá v den, kdy přišla k soudu, aby se dozvěděla pravdu. Ona ani nikdo z rodiny však do soudní síně nesměl. Ze strany nemocnice se nikdo z nich dodnes nedočkal žádné omluvy.