Při vzpomínce na událost ze 16. července 2004 v Havlíčkově Brodě dodnes mrazí v zádech. Bylo po osmé hodině ráno, když se tehdy centrum města bez přehánění změnilo v bojiště. Na jedné straně prchající bankovní lupič ozbrojen pistolí a granátem odhodlaný zbraně použít, na té druhé dva policisté v autě snažící se zločince za každou cenu zastavit.

Na přepadení Československé obchodní banky v Horní ulici tehdy jako první upozornil náhodný svědek, který si všiml, že do banky vchází podezřelý člověk.

„Šel přímo proti mně a vypadal divně. Nalíčený byl jako ženská, měl dětské brýle a na rukou gumové rukavice. Tušil jsem, že se něco semele. Počkal jsem u dveří banky a najednou jsem slyšel výstřel. Okamžitě jsem zavolal policii a rychle odešel," popsal tehdy deníku Vysočina Josef J. z Havlíčkova Brodu. Maskovaný lupič si další střelbou mířenou na pokladníka vynutil peníze, s nimiž z banky zamířil přes přilehlý Vrabčí trh do Městských sadů.

Vzduchem létaly kusy látky

Jakmile lupič zahlédl policejní hlídku v autě, začal po nich okamžitě střílet ostrými. Kulky svištěly kolem policistů a zarývaly se do policejního auta i do omítek okolních domů. Pro kolemjdoucí a náhodně svědky to byly okamžiky naprosté hrůzy a strachu. Skryti v chatrných úkrytech za stromy a keři čekali jak boj dopadne.

Policisté na ozbrojeného šílence řvali, aby se vzdal. Odpovědí jim ale byl letící granát na policejní auto. Vybuchl těsně za autem a jen zázrakem nebyl nikdo zraněn. Detonace poškodila několik oken u mateřské školky. Dění v centru velmi sugestivně tehdy popsala paní Pavla, která se po ranní návštěvě kostela vydala na nedalekou římskokatolickou faru. Od kostela ji dělil zhruba padesát metrů široký park s keři.

„Uvědomila jsem si, že už je nejvyšší čas dojít na faru zadat a také zaplatit slouženou mši svatou za rodiče. Ještě jsem v parku vzpomínala, co musím dále zařídit, a v tom to začalo," líčila tehdy chvějícím se hlasem.

„Zvedla jsem hlavu od země a vidím běžícího muže. Za ním ve vzdálenosti čtyřicet až padesát metrů už vyjelo z Příčné ulice policejní auto s dvojicí policistů. Vtom se utíkající muž zastavil, otočil se proti přijíždějícímu autu a začal střílet," popisovala svědkyně.

Policisté podle ní vyskočili z vozidla a skryli se za nedaleký kmen břízy a začali s lupičem diskutovat. Ten stejně ještě několikrát na automobil vystřelil. Svědkyně skrytá za vzrostlým keřem slyšela, jak se policisté s lupičem, od ní vzdáleným asi dvacet metrů, domlouvají.

„Říkali, aby se vzdal, že nějaké válčení nemá cenu, že vše dobře dopadne a že život je krásný. Následoval výbuch granátu, který lupič pravděpodobně hodil směrem k policejnímu automobilu," vyprávěla svědkyně. Poté paní Pavla slyšela několik dalších výstřelů a policisté opět opakovali výzvu, aby se lupič vzdal.

„Na to nepřistoupil, že prý ho živého nedostanou a ať ho radši zatřelí. Potom se postava za kmenem tak divně pohnula a zazněl výbuch. Já viděla, jak na mne i kolem keře dopadají drobné kameny s hlínou a kousky nějaké látky. Potom jsem se v šoku dobelhala do kostela."

Další dvě přepadení

Boj byl u konce. Jako zázrakem nebyl nikdo z policistů ani náhodných svědků zraněn. Jediným, kdo přestřelku nepřežil, byl sám lupič. Poté co zjistil, že nemá šanci utéct, odpálil se granátem.

Přepadení banky a následnou přestřelku měl na svědomí jednatřicetiletý Petr Kubát z Havlíčkova brodu. Šlo o člověka, který byl půl roku na vojenské mírové misi v tehdejší Jugoslávii. Jak se později ukázalo žil několika různými životy a k násilí a brutalitě neměl nikdy příliš daleko. V polovině devadesátých let dokonce hodil granát po banální rozepři po muži z Přibyslavi na Havlíčkobrodsku, který jen zázrakem utrpěl pouze zranění na noze. Za to a za nedovolené ozbrojování byl odsouzen.

Po přepadení banky v Brodě kriminalisté nakonec zjistili, že má Kubát pravděpodobně na svědomí minimálně další dvě podobná přepadení. Jedním z nich měla být pošta v Praze 9 z roku 2001. Kubát měl dělat řidiče Romanu Kameníkovi a Janu Strašilovi z Havlíčkova Brodu, kteří poštu přepadli.

I oni se dostali do přestřelky s policií. Postřelený Kameník zemřel v nemocnici. Strašil se odmítl vzdát, místo toho se zastřelil. Kromě zbraní (dvou granátů a pistole), které Kubát použil k přepadení v Havlíčkově Brodě, policie žádné další nenašla. Podezření, že si je přivezl z vojenské mise UNPROFOR v Jugoslávii, kde působil půl roku, se nakonec neprokázalo a pravděpodobně šlo o kradené věci.

V krvi měl přes dvě a půl promile

Do dějin kriminalistiky se přepadení Československé obchodní banky v Havlíčkově Brodě zapsalo jako jedno z nejbrutálnějších. Tehdejší ředitel havlíčkobrodské policie Josef Bačkovský to komentoval slovy:

„Přepadení bankovních ústavů jsme v našem regionu již měli několik, ale nad takovou brutalitou, jaká se odehrála tentokrát, zůstává rozum stát."

Za neústupností a brutalitou Petra Kubáta mohl být i fakt, že v době přepadení a následné přestřelky s policií byl ovlivněn alkoholem. Následná expertiza totiž potvrdila, že měl v krvi přes dvě a půl promile alkoholu.