Hlavnička podle soudu loni v květnu hned třikrát během dopoledne na koleje mezi Havlíčkovým Brodem a Humpolcem pokládal různé překážky. Strojvedoucí projíždějícího osobního vlaku s cestujícími, musel pokaždé zatáhnout za rychlobrzdu, aby snížil rychlost před nárazem do překážek. Nikomu z cestujících se naštěstí nic nestalo ani nebyl nikdo zraněn.

„Obžalovanému bylo lhostejné, co se stane. Z malicherného důvodu si dovolil ohrozit zdraví cestujících. Potřeboval si pouze vybít zlost a byl si vědom, že může způsobit i horší následek," zdůvodnila nepodmíněný trest soudkyně Hana Doubková.

Co ten vlak vydrží?

Hlavnička musí podle verdiktu zaplatit Správě železniční dopravní cesty necelých deset tisíc korun za poničenou značku. Rozsudek zatím není pravomocný. Státní zástupce Lukáš Vodička se odvolání vzdal, ale obžalovaný se proti trestu na místě odvolal.

Hlavnička sice přiznal, že překážky na koleje umístil, ale nechtěl prý způsobit nikomu újmu na zdraví a lituje toho.

„Byl jsem naštvanej, že jsem byl vyhozen z vlaku. Umístěním překážek jsem chtěl jen zpomalit provoz. Také mne zajímalo, co vlak v těchto rychlostech snese a co dokáže smést z kolejnice. Byl jsem si vědom toho, že může vlak i vykolejit," řekl soudu Hlavnička.

Událost se odehrála vloni 8. května ráno a dopoledne na trase Havlíčkův Brod – Humpolec. Strojvedoucí vlaku Josef Jambor včera u soudu řekl, že Hlavničku tehdy ve stanici Havlíčkův Brod vykázal z vlaku, protože neměl platnou jízdenku.

„Cesta do Humpolce byla bez problémů, ale když jsem se vracel, tak jsem nejprve na kolejích uviděl kámen. Rychle jsem zatáhl za rychlobrzdu, ale včas jsem zastavit nestačil a do překážky narazil. Když se mi podařilo vlak zastavit, vezl jsem ven a viděl, že se kámen odvalil do kolejiště," popsal strojvedoucí.

U soudu zaznělo, že kámen vážil čtyřiašedesát kilogramů a na koleji byl podepřen dalšími kameny tak, aby nespadl. Hlavnička, se přiznal, kámen prý našel na kraji pole. Na koleje ho odnesl sám.

Hlavnička také dodal, že zná druhy tvrdosti kamenů a který je pro vlak nebezpečný a který ne. Vysvětloval rozdíl mezi žulovým a křemenovým kamenem. Údajně také sledoval různá videa o vlacích, na nichž měly vlaky různé čelní masky. Údajně ho zajímalo, jestli vlak překážky smete, a zda bude muset zastavit.

Trubka i kmen

Po najetí na první překážku strojvedoucí zkontroloval také cestující ve vlaku, a když zjistil, že jsou všichni v pořádku, jel dál. Po několika kilometrech narazil na další překážku. Tentokrát to byla železná trubka se značkou. Znovu musel strojvedoucí zatáhnout za rychlobrzdu a ani tentokrát se mu nepodařilo zastavit včas. Trubku smetl z kolejí. Hlavnička řekl, že trubku vyvrátil u nedalekého železničního přejezdu.
„V další cestě jsem pokračoval už podle rozhledu a jel jsem pomalu. Napadlo mne, že to tam dal někdo schválně. Vzpomněl jsem si na toho mladíka, co neměl jízdenku. Nahlásil jsem to a po cestě jsem toho člověka zahlédl u náspu a ohlásil to," popsal strojvedoucí.

Na zpáteční cestě ale u Radňova narazil za traťovým obloukem na další překážku. Tentokrát na asi tři metry dlouhý a dvacet centimetrů široký kmen stromu, který byl opřený o jednu z kolejí a trčel do výšky. I tentokrát jej vlak po zatažení rychlobrzdy smetl a nic závažnějšího se nestalo.

Vlak jel vždy rychlostí kolem čtyřiceti až padesáti kilometrů v hodině, ve vlaku sedělo kolem dvaceti cestujících. Obhájce Hlavničky žádal soud o překvalifikování činu. Nechtěl prý vlak vykolejit, ale pouze jej zastavit, aby musel strojvedoucí vylézt a překážku odstranit. Podle obhájce věděl, že i když vlak do překážky narazí, tak ji odhodí či smete. Kdyby chtěl vlak vykolejit, tak by to prý udělal jinak. Podle soudu ale mohlo dojít ke zranění lidí ve vlaku i následkem použití rychlobrzdy.

Podmínka přitíží

Hlavnička se navíc rozhodl klást nástrahy do cesty vlaku v době, kdy mu běžela lhůta podmínečného odkladu trestu. Odsouzen byl už dvakrát. Podle znalců byl jasným motivem činu vztek a pomsta za to, že byl vyveden z vlaku. Jeho intelekt je podle znalců podprůměrný s agresivními a kriminálními sklony. Už dříve se léčil na psychiatrii a na jeho vývoji se mimo jiné negativně podepsalo selhání při výchově ze strany matky.

Vzhledem k odvolání se ještě bude muset případem zabývat odvolací soud v Pardubicích. Hlavničkovi navíc hrozí, že k případnému tříletému trestu mu ještě zřejmě soudy promění dalších třináct měsíců za předchozí podmínky. Hlavnička ale u soudu konstatoval, že není typ člověka, který by ve vězení vydržel, a ptal se znalce, zda by se raději nemohl léčit. Ten žádnou formu léčby nenavrhoval.