„Možná by na něj ale nikdo nepřišel, kdyby se prý Dvořáček nepodřekl v hospodě,“ říká Milan Krčmář, který o případu napsal román Bezejmenní. „Dvořáček a spol. v roce 1919 zabili bratry Bartoloměje a Matouše Polické. Ti ve mlýně také bydleli, ale na rozdíl od svých sousedů měli snahu se zase vzchopit. Díky tomu si našetřili několik tisíc korun, což vrazi věděli. Jednou je tedy opili, a pak umlátili. Mrtvoly zakopali ve mlýně, peníze si rozdělili a potom se jim podařilo rozhlásit, že oba bratři odešli za lepším životem do zahraničí.“

Četnictvo Dvořáčka zatklo počátkem února 1925. Při výslechu prý mimoděk prohlásil, že kromě obou bratrů zabil se svými kumpány i několik haličských Židů. V Třebíči byl totiž za první světové války uprchlický tábor, kde byli soustředěni lidé z nejvýchodnější části monarchie, kteří do českých zemí uprchli před ruskou frontou.

Zdravotnický materiál, který je shromážděný v prostorách třebíčské radnici coby humanitární pomoc ,poputuje do čínského Yichangu.
Pomoc pro koronavirem zasaženou Čínu posílají do Třebíče lidé z celé republiky

„Ti lidé byli ubytováni zejména ve školách, přičemž jedna z nich tehdy byla i v těsné blízkosti Kohnova mlýna. Haličští Židé se s jeho obyvateli záhy seznámili a začali spolu čile obchodovat. Jedním z oblíbených artiklů byla například obuv. Ve mlýně bydlelo několik ševců, kteří spravovali staré boty. Ty Haličané údajně získávali různým pokoutným způsobem, a pak je prodávali,“ doplňuje Krčmář.

„V evidenci haličských uprchlíků panoval nepředstavitelný chaos. Oficiálně jich zde mělo být kolem stovky, skutečnost mohla být ale až pětinásobná, což přinášelo značné problémy. Jednak nikdo nevěděl, kdo kam patří, protože haličští Židé cestovali po českých zemích, kde obchodovali se vším možným, jednak to bylo jejich způsobem života. Zatímco v první fázi je Třebíčané vítali, ke konci války už se v místním tisku objevovaly nenávistné články. Haličští Židé totiž byli velice schopní obchodníci, kteří skupovali obrovské množství zásob. Ty pak jezdili prodávat třeba do Vidně a na místní se nedostávalo. Potíže tkvěly také v tom, že sem přijeli prakticky ze středověkých podmínek a neměli ani pořádné hygienické návyky, takže není divu, že i v kronice místní židovské obce se praví, že židovskou školu, kde byli také ubytovaní, značně znečistili a poškodili.“

Třebíč město kanibalů?

Dvořáček při výslechu udal jako své spolupachatele i bratry Fejtovy. Jak Dvořáček, tak i bratři Fejtovi v jednu chvíli nezávisle na sobě přiznali, že jejich oběťmi byli právě haličští Židé. Byly by to ideální oběti, protože kvůli zmatkům v evidenci by po nich nikdo příliš nepátral. K jejich vraždám mělo dojít ještě před vraždami bratrů Polických, tedy na sklonku 1. světové války, kdy byl v celé monarchii značný hlad. Na základě toho se vyrojily fantastické zprávy, které na dlouho poškodily pověst Třebíče.

„Lidové noviny 9. února přinesly zprávu, že vrazi mrtvoly Židů rozsekali, maso pak naložili, a dokonce prodávali. Nejprve tvrdili, že zbytky těl ukryli do zasypané mlýnské stoky, pak ale otočili s tím, že kosti z rozsekaných těl naházeli pod nemocnicí do Jihlavky,“ doplňuje Krčmář.

„Jenže ve mlýně se pak už nic nenašlo a ostatky v řece nikdo nenašel, byť se objevila zpráva, že u Vladislavi v řece se našly lidské kosti. Noviny tehdy vycházely několikrát denně a aby si zajistily čtenost, vždy se v každém čísle snažily přijít s něčím novým. To se týkalo právě hlavně Lidových novin a jejich sesterského Kurýra. Předháněly se tak v podrobnostech, které ale vůbec nebyly postaveny na faktech. Například se objevila zpráva, že stopy případu vedou až do Antverp v Belgii – snad kvůli tomu, že vrazi Židy mohli okrást o prsteny s drahokamy. Možná novináři tehdy chtěli naznačit, že v Antverpách se obchoduje s diamanty. Každopádně to byla jakási tehdejší obdoba dnešních fakenews.“

Ilustrační foto.
Chlípný učitel Černý a násilník Bilý mají vězení jisté

Ačkoli vrazi následně své výpovědi změnili, na Třebíči ulpěla pověst města vrahů a kanibalů. Město tehdy novináře prosilo, ať píšou jen fakta, ale moc to nepomáhalo. O nápravu reputace se tak prý nejvíce zasadil zdejší rodák generál Jan Syrový. Legionářský hrdina a v té době náčelník generálního štábu novináře požádal, aby toho už konečně nechali. Generálova autorita asi udělala své, protože se vše postupně urovnalo.

Uprchl z věznice a pak se oběsil

Celý případ ale i tak provázela řada podivností. Po ostatcích haličských Židů se totiž prakticky vůbec nepátralo, byť Dvořáček a spol. jejich vraždy vylíčili do nejmenších podrobností.

„Říkalo se, že mladá republika, miláček Dohody a vlastně jediná skutečná demokracie ve střední Evropě, by takovou ostudu před očima spřátelených zemí neunesla. O brutálních vraždách Židů, natožpak kanibalismu, zde tedy nemohlo být ani řeči,“ zamýšlí se Krčmář. „Jak to tedy skutečně bylo, si s sebou vzali vrazi do hrobu.“

V případu, v němž bylo obžalováno osm lidí a řada dalších vyšetřována, nakonec padly 30. října 1925 relativně mírné rozsudky. Dvořáček, Dvořáčková a Josef Fejta dostali doživotí. Jan Fejta, který při vyšetřování nejvíce spolupracoval, byl odsouzen na deset měsíců, ale se zahrnutím vazby seděl jen velmi krátce. Fejta otec a další tři, Josef Kunst, Tomáš Mašek a Josef Kment, byli zproštěni obžaloby a ještě týž den se vlakem vrátili do Třebíče, kde je prý na nádraží uvítali jejich četní známí.

„Zajímavý je osud Josefa Fejty, který v roce 1936 utekl z věznice v Borech. Při útěku si dokázal sehnat nové šaty a revolver. Ten naštěstí nestačil použít. Četníci ho překvapili v jedné hospodě v Chebu tak náhle, že jej prý ani nevytáhl,“ říká Krčmář. „Fejta se pak vrátil do vězení, ale krátce na to se oběsil.“

Tak skončila podivná historie, která v Třebíči začala vycházet najevo přesně před 95 lety. Co vše jí ale tehdy předcházelo, zda byli oběťmi vrahů „jen“ bratři Poličtí, nebo i haličští Židé, a zda opravdu byly nějaké důkazy zameteny pod koberec, se už asi nikdy nedozvíme.