Na konci června Janin dnes už bývalý sedmadvacetiletý přítel Daniel Kašpárek zřejmě v záchvatu vzteku či afektu podle policie zabil jejího devítiměsíčního syna Jindřicha. Kašpárek se snažil chlapečka utišit, když plakal. Jenže s ním zatřásl tak silně, že mu přivodil smrtelná zranění. Násilnou smrt potvrdila i pitva.

V bytě byla tou dobou i tříletá dcera Jany Novákové. Dívku nakonec odvedly sociální pracovnice. Není totiž vyloučeno, že se stala obětí týrání. „S odstupem času si myslím, že bil i dceru. Když jsem se vracela domů, jednou jsem si všimla, že měla modřinu pod okem. Chtěla jsem jít k lékaři, ale přítel řekl, že to nic není, ať jí na to dám mastičku. Dnes mě mrzí, že jsem k tomu lékaři nešla," svěřuje se Jana Nováková.

Daniel Kašpárek se k zabití chlapce přiznal a skončil ve vazbě. Kriminalisté ho obvinili ze zločinu těžkého ublížení na zdraví dítěte mladšího patnácti let s následkem smrti. Za to mu hrozí trest od osmi do šestnácti let.

Kašpárek už loni v září dostal podmínku za loupež.

„Kdybych věděla o jeho trestní minulosti, nikdy bych mu své děti nesvěřila," říká dnes Jana Nováková. Svůj příběh se rozhodla zveřejnit, aby prý učinila přítrž různým spekulacím.

Onen osudný víkend nebyla doma. V pátek odjela na návštěvu k rodičům do Liberce, odkud se do Třebíče i s oběma dětmi před osmi měsíci přistěhovala. S Kašpárkem se seznámila asi po čtyřech měsících.

Nováková měla každé dítě s jiným partnerem. Jeden od nich odešel, druhý se upil k smrti. Sama Jana neměla lehký život. Trpí totiž epilepsií a občasnými záchvaty.

Strašná bolest

Jeden epileptický záchvat ji zastihl také, když se vracela v onen víkend z Liberce do Třebíče. „Skončila jsem na neurologii v třebíčské nemocnici. O tom, co se stalo, jsem se dozvěděla v pondělí od policistů, kteří za mnou přišli do nemocnice. Bylo to něco strašného a bolestného. Psychicky jsem se zhroutila a musela jsem být hospitalizována na psychiatrii. Po týdnu mne pustili, ale tu bolest jsem nezvládla, a musela jsem se vrátit. Takto se to několikrát opakovalo," popisuje Jana.

Žena tvrdí, že musela z Třebíče odjíždět častěji, protože živila čtyři lidi, s čímž jí Kašpárek příliš nepomohl, protože byl nezaměstnaný. Proto si musela půjčovat peníze od rodičů. Kašpárkovi říkala, že jezdí za prací, aby jí nenadával, když odjížděla. „Daniel měl své zvyky, kterých se nechtěl vzdát. Šlo především o alkohol a cigarety. Sliboval, že si najde práci, ale byly to jen sliby." uvědomuje si Nováková. Dnes se snaží sama najít práci. Přes své zdravotní omezení je optimistkou: „Na zdravotní problémy jsem se nikdy v životě nevymlouvala."

Se smrtí syna se ale nikdy v životě nesmíří. O odpuštění bývalému příteli také nemůže být ani řeč. „Nikdy mu neodpustím, co udělal naší rodině. To se nedá odpustit," vzkazuje Kašpárkovi, s nímž by se chtěla v budoucnu setkat, aby se ho zeptala, proč to udělal.

Jana měla období, kdy nechtěla žít a stála na pomyslné křižovatce, co dál.

„Vypila jsem hodně alkoholu v kombinaci s prášky. Nechtěla jsem už žít, ale teď vím, že zemřít by byla chyba. Při životě mne drží myšlenky na mou dceru Anetku," říká se slzami v očích Jana. Její tříletá dcerka je v současné době v pěstnounské péči.

„Od té doby, co se to stalo, tak jsem ji neviděla. Nyní mám rok na to, abych si dala dohromady svůj život, a především sehnala práci. Věřím, že pak svou dceru zase uvidím a získám ji zpět do své péče. O nic jiného nyní nejde," plánuje Jana Nováková.