A hned v pátek řešili jihlavští policisté v krajském městě další podobný případ. Stejně stará žena se opět nechala obalamutit zlodějem, vpustila ho do svého bytu a v nestřeženém okamžiku pak přišla o tři tisíce korun.

„Žena chtěla po důchodkyni, aby jí rozměnila pětitisícikorunovou bankovku. Když seniorka přinesla peníze na rozměnění, začala pachatelka chodit po bytě a sepisovala seznam elektrických spotřebičů. Tím odvedla pozornost okradené ženy a z odložené peněženky na stole ukradla přes dvacet tisíc korun. Poté z bytu odešla,“ přiblížil čtvrteční případ policejní mluvčí Martin Dušek.

Ještě mnohem hůře pak dopadli dva jihlavští důchodci, které neznámý podvodník připravil na začátku května o dvě stě padesát tisíc korun.

Jihlavští policisté se s okrádáním důvěřivých seniorů setkávají stále častěji. Scénář těchto případů bývá hodně podobný. Zloději se totiž rádi vydávají za pracovníky energetických firem nebo úředníky. Ti nejotrlejší dokonce neváhají po telefonu předstírat, že jsou příbuznými svých obětí.

„Starým lidem podvodníci tvrdí, že jsou zaměstnanci nějaké firmy nebo instituce. Často chtějí vrátit přeplatek nebo případně uhradit nedoplatek. Jednoduchá rada zní – tyto lidi si do bytů vůbec nevpouštějte a po opuštění bytu jej vždy pečlivě uzamykejte,“ varoval Dušek.

Pokud si senioři nejsou jistí totožností člověka, který je navštívil a vystupuje jako pracovník firmy nebo instituce, měli by si nechat předložit jeho průkaz, a nezvat ho nikdy dál do bytu. I zde totiž platí známé pořekadlo Důvěřuj, ale prověřuj.

Důvody, proč se senioři opakovaně a snadno stávají terčem podvodníků a zlodějů, nastínil i psycholog Emil Šiška. „Modely chování starších lidí v těchto krizových situacích mají tři základní důvody. Tím prvním je sociální izolace. Druhým je jejich pomalejší a nepřesné uvažování, popřípadě menší pohotovost v úsudku. Třetím faktorem je pak docela obyčejný zvyk. Důchodci jsou zvyklí mít peníze doma, z mnoha důvodů nedůvěřují finančním institucím a jejich moderním technickým možnostem,“ řekl psycholog.

Kvůli sociální izolaci jsou pak staří lidé rádi, že je někdo osloví, že si s někým mohou popovídat a že někomu pomohou. V tu chvíli se totiž cítí být potřební a nepřemýšlí o tom, že člověk, který je požádá například o rozměnění bankovky, ho chce okrást, nebo mu ublížit.