Kliknutím zvětšíteTinnitus je velmi nepříjemné onemocnění, které se projevuje pištěním, bzučením a mnoha dalšími intenzivními zvuky v uších bez vnějšího zdroje. Pro některé je kvůli němu obtížné nebo nemožné vést normální život.
Průzkum dobročinné organizace British Tinnitus Association (BTA), který provedla v listopadu loňského roku u 2600 osob s tinnitem, naznačuje, že téměř každý desátý člověk s tímto onemocněním zažil v posledních dvou letech myšlenky na sebevraždu nebo sebepoškozování. Každý třetí pak přemýšlel o svém stavu alespoň jednou za hodinu, což mu způsobilo úzkostné stavy.
Naučte se s tím žít
BTA říká, že i další lidé postižení tinnitem popisují velmi podobné zkušenosti. Mluví o pocitu izolace, oslabení a stresu. Výsledky průzkumu organizace zveřejnila v nové zprávě. „Člověk to nerad říká ostatním, protože si myslí, že ho budou považovat za blázna,“ popisuje jeden z respondentů.
Další se zase svěřil, že má pocit, že mu tinnitus ukradl část života. „Nemůžu si už užívat hudbu, chodit na koncerty, vzdal jsem se své každodenní noční meditace a bojím se všech hlasitých zvuků," říká.
Někteří z respondentů nicméně popisují, že se po čase dají najít způsoby, jak se se zvuky v uších vyrovnat. Často zmiňují například reflexní terapii, která jim pomáhá přizpůsobit se a zvyknout si.
Pomoci takto nemocným se snaží i britská vědecká komunita, která aktuálně shání biobanku vzorků lidské tkáně. Vědci ji poté budou studovat a pokusí se najít na tinnitus lék. Jen ve Velké Británii onemocněním trpí neuvěřitelných sedm milionů dospělých.
Podle ORL specialisty z Exeterské univerzity Malcolma Hiltona by národní biobanka pro tinnitus byla velmi přínosná a mohla by odhalit další způsoby, jak tento nelehký stav zvládat. „Existuje mnoho způsobů léčby tinnitu, a proto je smutné, že se často setkávám s pacienty, kterým bylo řečeno, že se s nepříjemnými zvuky v uších prostě musí naučit žít. Hlavní problém v léčbě je, že neexistuje žádný rychlý návrat k normálu,“ řekl BBC.
Tinnitus v České republice
V současné době je u nás zhruba 600 až 700 tisíc pacientů s tinnitem. O tomto onemocnění se navíc v poslední době začalo mluvit víc v souvislosti s koronavirem. Šum a hučení v uších může být totiž jedním z příznaků, který se objevuje po prodělání onemocnění covid-19. Častým spouštěčem bývá i stres.
S tinnitem se musela naučit žít i dvaatřicetiletá překladatelka Eliška Boudová. „Tinnitus jsem začala vnímat zhruba před dvěma lety, v srpnu 2020. Ale myslím si, že jsem ho měla už dřív, jen jsem si to neuvědomovala. Spustil mi ho rozhovor s kamarádem na tohle téma, kdy si stěžoval, že neví, jak zní ticho a musí usínat u hudby,“ řekla Deníku.
Není v tom sama
Její forma tinnitu má podobu šumu nebo pískání. „Nejlépe bych ho připodobnila k zrnící televizi. Někdy slyším víc zvuků, různě se překrývají. Mám ho v obou uších, nebo lépe řečeno v hlavě. Sluch mám naštěstí v pořádku.“
Pro Elišku je tinnitus nejhorší a nejsilnější v noci, když je všude kolem ticho. A taky když je ve stresu. V nejhorších obdobích ho dokonce vnímala i přes puštěnou hudbu. „Tohle období mám už naštěstí za sebou. V současnosti mě to až tak výrazně neomezuje,“ popisuje svůj život s tinnitem překladatelka.
Klid na duši jí přineslo vyšetření na ORL a v audiologickém centru a taky různé diskuze na facebookové skupině specializované právě na tinnitus. “Uklidnilo mě, že v tom nejsem sama. Začátky s tinnitem pro mě byly hodně náročné a pořád jsem se na to strašně soustředila. Nemohla jsem ani pořádně pracovat. V současné době mi pomáhá se na zvuky nesoustředit a říct si, že to vlastně nic není a že je to vlastně vcelku normální,“ dodala pro Deník Eliška Boudová.
S postupem času si našla další triky, které jí tinnitus pomáhají zvládat. Například různé bílé, hnědé či různobarevné šumy a zvuky přírody, které “hučení“ v uších překrývají.
Kvůli tinnitu jsem chodil odpočívat k hlasitým mrazákům v supermarketech, říká spisovatel Zibura
Ladislav Zibura při putování Arménií a Gruzií.Onemocnění, při nemž postižení prakticky bez přestání slyší mnohdy nesnesitelný šelst v uších, trápí i cestovatele a spisovatele Ladislava Ziburu. Tinnitus mu způsobil výstřel na svatbě při cestách po Turecku.
Jak dlouho už žijete s tinnitem?
Deset let. Přišel jsem k němu v Turecku, kde mi někdo na oslavě vystřelil z brokovnice u ucha. Rok bylo pískání nepříjemné, pak jsem si zvyknul. Ovšem před dvěma lety se mi bohužel tinnitus zásadně zhoršil, když jsem byl bez špuntů na akci, kam někdo jako překvapení pozval deset bubeníků.
Zhoršují se vám ty stavy, nebo je to konstantní “šum”?
U mně je pískání značně stálé, řada lidí má ale tinnitus proměnlivý v závislosti na počasí, úrovni únavy nebo množství cukru, které snědí.
Setkal jste se někdy s frází “Na to si musíte zvyknout”?
Mnohokrát. A ona je to vlastně pravda. Kdo má tinnitus tři měsíce, tomu už obvykle zůstane. U různých léčebných postupů jde očekávat účinky jen v prvních týdnech od vzniku problému a rozhodně nejsou zaručené. Každopádně k téhle frázi je třeba doplnit ještě další, povzbudivější část reality. "Musíte si zvyknout, ovšem váš mozek to zcela přirozeně dokáže. Stejně jako postupem času přestanete vnímat zvuky vlaku, když bydlíte u kolejí." Pro lidi, které otravuje nesnesitelný zvuk z vlastní hlavy teprve pár týdnů je nepředstavitelné, že by si na TOHLE někdy zvykli. Ale nakonec si zvykne skoro každý natolik, že většinu dne pískání jednoduše nevnímá. Jen to trvá pár měsíců nebo let a ten proces je značně nepříjemný. Zajímavé je také to, jak individuální je, jak moc tinnitus otravuje různé lidi. Někdo ho dokáže v pohodě přejít, někomu ničí život. Samozřejmě to ale souvisí také s tím, jak nahlas ho člověk má.
Co vám na tinnitus pomáhá a co naopak stavy zhoršuje?
Lidi s tinnitem často zkouší všemožné věci od úpravy jídelníčku, přes bylinky až po šamanské rituály. Občas někomu něco pomůže, ale těžko prokázat souvislost – tinnitus totiž občas zmizí také sám. Pak ale většina lidí dospěje do fáze, kdy se na boj s tinnitem vykašlou a začnou se s ním učit žít. A to je přesně moment, kdy se jejich stav začne zlepšovat, protože se na problém tolik nesoustředí. Alespoň tak to bylo v mém případě. Před dvěma lety jsem nějakou myšlenku pískání věnoval každých několik sekund, jednoduše to nešlo nevnímat a nemyslet na to. Dneska už se mi občas stane, že si pískání neuvědomím třeba hodinu, což je ohromný progres.
Obecně vzato jsem velmi málo doma a pořád něco dělám. Což nakonec vnímám jako příznivou věc, ke které mě tinnitus přiměl. Z adaptační léčby mi pomohla TRT terapie, při které člověk poslouchá do naslouchadel neutrální šum, aby nikdy nebyl v úplném tichu. Pak mi pomohla také kognitivně-behaviorální terapie, což je jeden z nejrozšířenějších terapeutických přístupů současnosti. S terapeutem řešíte, jak můžete změnit svoje myšlení a reakce, abyste dosáhli většího klidu. Právě TRT terapie a KBT terapie jsou podle studií dvě nejúčinnější zbraně, které proti chronickému tinnitu máme.
Jak moc to ovlivnilo vaše cestování a psaní?
Na psaní je to protivné, protože psaní na počítači je přesně činnost, při které je těžké pískání vytěsnit. V době zavřených kaváren jsem alespoň chodil psát do auta, abych byl obklopený zvuky z okolí. Lidem s tinnitem totiž nejméně ze všeho svědčí ticho. Dneska mám kancelář na hlučné Národní třídě a chodím psát do kaváren, kde panuje konstantní ruch. Já vím, že to zní absurdně, ale dřív jsem si občas chodil odpočinout k mrazákům v supermarketech, jejichž ruch pískání úspěšně potlačuje.
S cestováním je to lepší, ovšem panuje u něj jiný problém. Polovina lidí s tinnitem, včetně mě, k němu má přidruženou hyperakuzi – tedy přecitlivělost na hlasité zuvky, zejména ty nečekané. Třeba zatroubení auta mi působí fyzickou bolest. A to je problematické v asijských zemích, které jsou obecně dost hlučné. A tak se neobejdu bez špuntů, i když ani s nimi to není žádná hitparáda.
Dá se na něco takového vůbec zvyknout? Jak vás to změnilo?
Člověk si zvykne na všechno, ale zrovna tinnitus bych si klidně odpustil. Protivná je ta vyhlídka, že ho patrně budu mít ještě v sedmdesáti, kdy budu víc doma a budu hůř slyšet, což ho pocitově zesílí. Taky je problém, jak je všechno nahlas. I na koncerty klasické hudby musím chodit se špunty, občas musím odejít z baru, protože je tam prostě příliš rušno. Nepříjemný je taky konstantní strach, aby se tinnitus nezhoršil. A on se může zhoršit každý den. Koneckonců se odhaduje, že tinnitus má až dvacet procent populace a tohle číslo neustále roste.
Běžné koncerty jsou tak nahlas, že to může každému z návštěvníků trvale poškodit sluch už po pár desítkách minut. Široce se rozmohla taky špuntová sluchátka, která dlouhodobě sluch poškozují. Já se hlasitým zvukům posledních deset let vyhýbám a podle audiometrie díky tomu mám prakticky bezchybný sluch, který odpovídá malému dítěti. Puberťáci už obvykle slyší hůř než já.
Co byste chtěl, aby lidé věděli o tinnitu?
Tinnitus je neviditelná choroba a lidi, kteří ho nezažili, ho úplně pochopitelně bagatelizují. Realita je ale taková, že téma sluchu extrémně podceňujeme a chováme se k uším macešsky. Jít na koncert bez špuntů je přitom pro uši podobné jako koukat bez brýlí do svářečky. Tinnitus se může vyvinout i od páteře nebo stresu, ale tam není příčinu tak snadné odstranit jako hlasité zvuky. Někdo má štěstí a tinnitus se mu za celý život neobjeví. Někomu ale jednoho dne začne pískat a překvapeně zajde za doktorem. Ten mu předepíše kortikoidy a řekne "možná vám to zmizí, možná ne. Pokud ne, tak si budete muset zvyknout." Špunty dneska nosí většina hudebníků. Jsem realista a nečekám, že by to masově začali dělat i návštěvníci koncertů. Každopádně je ale dobré vědět přinejmenším jednu věc: Po hlučných akcích lidem občas píská v uších, pravděpodobně jste to zažili. Pokud se vám pískání opakuje čím dál častěji anebo trvá čím dál déle, než zmizí, mělo by to pro vás být varovné znamení.
28
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
