Petr Klíma je pohledný mladý muž, který měl se svým životem jistě úplně jiné úmysly. Rád sportoval, hrál fotbal, hokej, příležitostně posiloval a projížděl se na své motorce Aprilia RSV, kvůli které se to všechno jednoho srpnového dne stalo.

„Přijel jsem domů z práce, sedl na motorku a jel se s kamarády projet. Pak jsem vyrazil ještě na jednu projížďku sám. Cestou domů jsem měl však vážnou nehodu a narazil do stromu. Z nehody si nepamatuji nic,“ říká Petr, kterému dala druhou šanci na život náhodně projíždějící zdravotní sestra z nedaleké Kamenice a zavolala mu okamžitě záchrannou službu.

Petr byl následně transportován do Fakultní nemocnice v Brně, kde byl deset dní v umělém spánku.

Roman chce porazit zákeřnou rakovinu za každou cenu.
Roman má vzácnou formu rakoviny. Bouli na ruce u něj lékaři podcenili

Když se Petr z umělého spánku probral, rychle pochopil, že už nikdy nebude nic jako dřív. Skutečnost, že nemá pravou nohu, o kterou přišel hned třetí den po úrazu ještě v umělém spánku, bral dle svých slov celkem s klidem. Petrovi hrozila i amputace pravé ruky, ale tu se nakonec podařilo zachránit. Po měsíci od nehody však kvůli defektu na lýtku a špatnému prokrvování nohy podepsal souhlas k amputaci i druhé dolní končetiny.

Po převozu do jihlavské nemocnice se jeho stav zhoršil kvůli infekci natolik, že opět bojoval o život.

„Nikdy mě ale ani na vteřinu nenapadlo, že bych to měl vzdát nebo přestat cvičit,“ vzpomíná Petr, který měl prý už v nemocnici kilogramovou jednoruční činku, se kterou s cvičením začínal. Petr se následně učil sedět, zvedat se, přesouvat na toaletu, sprchovat a dělat další činnosti, které jsou pro zdravého člověka denní rutinou. On by je však bez pomoci nezvládl.

Chůze na protézách nevyšla

Rok od nehody byl Petr odhodlaný naučit se chodit pomocí nožních protéz, ale v důsledku mnohačetných zranění mu chybí svaly, které ovládají zanožení pravé nohy, což mu nakonec tento způsob pohybu znemožnilo.

Vendula před nehodou a v současnosti, kdy je ve vigilním kómatu.
Po těžkém pádu je maminka dvou dětí v kómatu. Naděje existuje, ale je drahá

„Chodit na protézách jsem zkoušel několik měsíců, kdy jsem měl půjčené bionické protézy. Vzhledem k dalším zraněním zad a hýžďových svalů to ale bohužel nešlo,“ vysvětluje Petr, který se i přes těžký osud dokáže neustále usmívat a na svět nahlížet pozitivně.

Kulturistika – nový začátek

„Po úrazu mě cvičení doslova pohltilo a chtěl jsem se neustále zlepšovat. I když jsem zpočátku nevěděl, co a jak cvičit,“ vysvětluje ve svém článku na maxxwin.cz Petr.

„Jednoho dne mě kontaktoval člověk, který se o mě doslechl na sociálních sítích, že by se mnou chtěl jeden kontroverzní kulturista natočit motivující video pro ostatní lidi. Protože když můžu já, proč ne někdo jiný,“ vzpomíná Petr, který na nabídku kývl. V tu chvíli začal i na popud svých kamarádů přemýšlet nad závodní kulturistikou vozíčkářů, které se nakonec začal opravdu věnovat.

Příprava na mistrovství Evropy

Prošel kurzem instruktora fitness od Fitness Institutu, který úspěšně dokončil. „Kurz mi hrozně pomohl i v přípravě na závody. Najednou jsem věděl, které svaly chci cvičit, naučil jsem se cviky vymýšlet nebo upravovat, abych je mohl jet i na vozíku,“ popisuje své začátky Petr.

Příprava na závody byla náročná, ale jakmile se Petr dostal na podium, všechna nervozita opadla a začal si to užívat. Toho si všimli i ostatní a začali Petra nabádat k tomu, aby zkusil i blížící se Mistrovství Evropy v Santa Susanna ve Španělsku. Nakonec tam obsadil druhé místo a odvezl si stříbrnou medaili. „Účast na ME beru jako obrovskou zkušenost. A bylo mi ctí reprezentovat Českou republiku,“ říká.

Třetí šance na život

Když se ale Petr ze všeho dostal a začal mít pocit, že jeho život se i přes vážné zranění ubírá správným směrem, přestaly mu fungovat ledviny. Třikrát týdně musel po dobu třičtvrtě roku podstupovat dialýzy a čekat na transplantaci ledviny. Třetí šanci na život dostal 7. února 2023, kdy mu ji darovala jeho maminka, kterou neopomněl ani v komentáři na svých sociálních sítích.

David byl chlap samý sval, dnes bojuje, aby mohl vůbec chodit.
Chtěl položit koberec a skončil v kómatu. David se dnes neobejde bez vozíku

„V první řadě bych chtěl MOC poděkovat jednomu člověku, a tím je moje mamka. Bez ní bych jednak nebyl na světě, ale taky mi zachránila život ledvinou. Ani na moment nebrala v úvahu jinou možnost. Neumím slovy vyjádřit co to pro mě znamená,“ zní slova silného muže s velkým srdcem.

Naučil se s tím žít

Jak Petr sám v úvodu řekl, se svým zraněním se nikdy nevyrovná, ale žít se s ním naučil už dávno. Poprvé to bylo horší. „Jet mezi normální lidi na vozíku bez nohou bylo ze začátku těžké. Dívají se, protože je to něco neobvyklého. Připadal jsem si jako blázen. Postupem času jsem si ale zvykl a to, že se na mě dívají jako na mimozemšťana, nevnímám,“ směje se Petr.

Marek měl na noze tak velkou ránu, že ani nešla zašít
Svodidla rozdrtil při nehodě nohama. Dnes se na ně Marek snaží znovu postavit

Svým obrovským optimismem a sílou bojovat se snaží inspirovat i ostatní. „Musíte to mít v hlavě dobře nastavené a jít si za svým snem, ať to stojí, co to stojí. Takže neseďte doma na zadku a dělejte to, co vás baví a naplňuje a neztrácejte čas něčím, co vás nenaplňuje. Seďte třeba na zadku ve fitku jako já,“ směje se životní optimista a stříbrný mistr Evropy v kulturistice vozíčkářů.

V současné době by si Petr rád pořídil nový mechanický vozík, který by mu byl vyroben přímo na míru, aby mohl v běžném životě fungovat co nejlépe. Pokud chcete pomoci ulehčit Petrovi život a na vozík mu přispět, můžete mu poslat jakoukoliv částku do sbírky ZDE.