Zahradní jezírko krok za krokem, díl čtvrtý: Hlídáme kyslík a sadíme karasy

Přítomnost kyslíku ve vodě je nutnou podmínkou pro život v jezírku a jeho obsah by neměl klesnout pod 6 mg/l. Bez kyslíku není život. Nejen ten na souši, ale i ten ve vodě.

Vzduchování jezírka můžeme zabezpečit poměrně snadno pomocí kompresorů. Kompresor do vody vhání prostřednictvím hadičky velké množství stlačeného vzduchu a je nutné vzduchovat nejen hodin denně, ale i 365 dní v roce.

Zahradní jezírko krok za krokem, díl třetí: Filtrujeme, čerpáme a svítíme

Se zvyšující se teplotou vody klesá množství kyslíku ve vodě a zejména v letních měsících při malých objemech vody či v mělkých nádržích může být nepřítomnost vzduchování pro ryby fatální. Tak jak je vhánění vzduchu do vody nezbytné v létě, stejně tak pomůže držet ryby při životě v zimních měsících.

Ryby nejsou v zimě aktivní a jejich potřeba kyslíku není tak vysoká, ale zamrznutí hladiny na delší dobu může způsobit jejich otrávení plyny vznikajících tlením organických látek v nádrži. Dostatečně výkonný kompresor napojíme na hadičky, ideálně z tvrdého plastu, aby jej v zimě nepřiškrtil led a na konec umístíme jeden či více vzduchovacích kamínků.

Život v zahradním jezírku u Tomáše Marka:

V letních měsících můžeme kamínek umístit až na dno nádrže, v zimních pak do maximálně 20 až 30 centimetrů hloubky. Pokud bychom kamínek nechali u dna i přes zimu, došlo by k mísení teplejší vody u dna a chladnější u hladiny a ryby by uhynuly.

Napouštíme. Jakou vodou?

Máme tedy hotové jezírko, připravenou filtraci a můžeme napouštět. K napuštění jezírka se nejvíce hodí obyčejná voda z vodovodu nebo ze studny. U vody ze studny je však potřeba dbát na její složení. 

Musí to být voda pitná a i tak může obsahovat větší množství stopových prvků. Zde je i riziko, že bude voda ze studny tvrdá a to nebude kvůli tvorbě vodního kamene dobře pro čerpadlo, kterému tak snížíme životnost.

Nevhodná je dešťová voda, která často obsahuje velké množství mechanických nečistot (listí, pyl, prach), také může být měkká a kyselá. Vhodná není ani voda z rybníku nebo potoků. Zde neznáme nejen její chemické vlastnosti a složení, ale riskujeme také zavlečení parazitů do vznikajícího uzavřeného ekosystému. Pouze voda z vodovodního řádu má tu správnou tvrdost, hodnotu pH, alkalitu a správný obsah minerálních látek.

Vodu napouštíme pozvolna. Může docházet k tvarování a napínání fólie, kterou můžeme ještě tvarovat. V případě, že plánujeme výsadbu rostlin do pobřežní zóny, napouštění zastavíme tak, abychom se do těchto míst dostali.

Zahradní jezírko krok za krokem, díl druhý: Jdeme kopat a hurá stavět

Nyní přichází čas na pauzu. Takto připravené jezírko necháme minimálně týden odpočívat. Po pár dnech vyprchá z vody chlór a můžeme se pustit do výsadby rostlin. Ty sázíme buď do květináčů, či vaků z kokosové vlny.

Pokud chceme přírodnější vzhled, můžeme sázet přímo do jezírka. Pozor, některé rostliny jsou však během pár let schopny zarůst značnou část našeho budovaného skvostu. Rosliny volíme dle výšky vzrůstu a zároveň umisťujeme do jimi požadovaných hloubek.

Na výběr máme z široké palety stálezelených kultivarů i rostlin, které na zimu zatahují či usychají. Dále z rostlin pro bahenní zóny, hloubkové zóny či rostliny volně plovoucí. Máme-li osázeno, pak můžeme dopustit vodu a spustit filtrační systém. Přibližně po 14 dnech se v jezírku vytvoří biologická rovnováha, nastartuje tak biologická filtrace a můžeme se poohlížet po rybích obyvatelích.

Do jezírka přichází život

Možná dříve, než zčeří hladinu vašeho jezírka první ploutev najde si u vás nový domov spousta živočichů. Vodoměrky či znakoplavky, potápníci, vážky a stejně tak obojživelníci z blízkého okolí k vám najdou cestu sami. Pro milovníky „zlatých rybiček“ nastává zlatý hřeb – výběr ryb.

Život v zahradním jezírku u Tomáše Marka:

Studenovodných ryb vhodných pro chov v našich klimatických podmínkách je celá řada. Pro začátečníky je ideální volbou karas. Jde o kaprovitou rybu vyšlechtěnou z našeho původního karase stříbřitého. Vzhledem, chováním i příjmem potravy připomíná kapra. Liší se však tvarem hřbetní ploutve, stavbou těla a hlavním rozpoznávacím znakem od příbuzného kapra je nepřítomnost vousků u tlamy.

Zdroj: Deník/Tomáš Marek

Okrasné formy této ryby jsou stejně odolné jako forma původní. Velice dobře snášejí klima České republiky. Jsou nenároční nejen na kvalitu vody, ale nemají problém ani s nedostatkem kyslíku. Rovněž jsou velice odolní ůči nemocem. Karas se dožívá až deseti let (výjimečně i více) a dorůstá délky kolem 30 cm. Tato mírumilovná ryba se snese s jakoukoliv rybí osádkou.

Zahradní jezírko krok za krokem, díl první: Výběr správného místa

Minimální objem nádrže by měl být alespoň tisíc litrů. Karas je všežravec. Požírá drobné živočichy v nádrži, krmit lze peletkami, granulemi, lahůdkou pro něj bude žížala, ale stejně tak si pochutná například na salátu, melounu a bude-li mít hlad, pustí se i do vodních rostlin.

Barevnost je velice různorodá. Původní hnědá je doplňována či zcela nahrazena bílou, oranžovou, černou a modrou. Vyšlechtěny jsou rovněž různé formy se závojovými ploutvemi.

Karas se vytírá již v druhém roce života a při vhodných podmínkách nám může svojí populací poměrně rychle přerybnit jezírko. K vytírání mu stačí teplota 20 stupňů a k rozmnožování mu stačí jakákoliv kaprovitá ryba.

Spolu s karasem je nejčastěji chovanou rybou kapr, s jeho výběrem a následným chovem v jezírku vám poradíme příště.