Pár minut svezení a zhoupnutí na čemkoliv kolem stovky. Nejlevnější je dětský kolotoč za padesát korun. Komu se zdá stovka málo, ať si představí rodinu, dvě děti, co se chtějí bavit, a ještě občerstvení. „Tak nevím, co mě jako kluka na těch poutích drželo. Snad že kolotoč stál pět korun a za padesátku jsem tam vydržel půl dne,“ povzdechne si Milan Hájek z Přibyslavi s vnukem v závěsu. 

Milan Hájek vidí, že když chce udělat vnukovi radost, musí sáhnout do peněženky. Na obří kolo za sto dvacet je vnouček ještě malý, tak mu musí stačit obyčejné labutě nebo řetízkový kolotoč. Většina atrakcí sice jede, ale je poloprázdná. Lidi se moc nehrnou. „Odpoledne to snad bude lepší. Musíte jít s dobou. Houpačky s brzdou pobaví snad jen pamětníky. Všechno zdražuje. Pohonné hmoty, pronájem místa, o elektřině nemluvím. Všechno zastane rodina, ale i tak se nedá nic dělat,“ povzdechne si Ivan Kvasnička, obsluhující jednu z moderních atrakcí.

Stánek Daniely Šamanové najdou návštěvníci žďárské pouti po čichu
Palačinkářka na pouti ve Žďáře: Až mi dojdou síly, skončím

Pouť organizuje odbor komunálních služeb města a firma Satt, společnost Úsvit a SDH Žďár nad Sázavou 2 – Zámek. Světští platí podle ceníku města od 4 do 50 tisíc podle velikosti a typu atrakce. Platí i za auta, osobní i nákladní a samozřejmě i za maringotky.

Loni město zvýšilo provozovatelům atrakcí poplatky za pronájem na dvojnásobek, ti okamžitě zvedli ceny. Letos od zdražení radnice upustila, ale ceny zábavy za ni zvedla inflace.

Na pouti nejsou jen atrakce. Ještě něco dobrého na zub. Za smažený langoš minimálně stovka. Zmrzlina, dětská porce kolem čtyřiceti korun, kus barevného žužu za šedesát. Malé srdce z pouti pro babičku sto dvacet. Když se Milan Hájek dozví, že za maďarskou klobásu průměrné velikosti domů k večeři zaplatí dvě stovky, jde pryč.

Řádění brigádníků ze světového poháru v centru Nového Města na Moravě.
Vandalové ze světového poháru: podívejte se, jak brigádníci řádili v Novém Městě

Nadšení nejsou ani stánkaři. Josef Šebek z Chrudimska prodává sladkosti a kávu. Kus sladkého pečeného těsta za stovku. „Chápu, že se ceny lidem nelíbí, ale nedá se svítit. Když nezvednu ceny, tak se neuživím. Zdražila mouka, mléko, máslo víc jak o sto procent,“ konstatuje. Situaci živnostníků hodnotí následovně: „Podnikat u nás katastrofa. Jsem z vesnice, kde nežije ani sto lidí. Většina má hluboko do kapsy. Lenoši to nejsou a už mají všeho dost. Nedivím se, že hodně z nich volilo Babiše. Ten aspoň předstíral, že mu na lidech v Česku záleží. Ti co tam sedí dneska, se ani nenamáhají a na nás kašlou,“ povzdechne si. Od svého stánku na pouti si moc neslibuje. „Vidím jak lidé chodí kolem dokola, okukují a kupují minimálně. Já bych svoje zákazníky za půl dne spočítal na prstech,“ dodává.

Žďárská pouť je spojená se svátkem svatého Jana Nepomuckého, který je patronem kostela na Zelené hoře. Její tradice sahá do počátků osmnáctého století. Dříve mívaly poutě podle historiků hlavně náboženský význam, byly spojené s procesím věřících, modlitbami, návštěvami svatých míst a kostelů. V Evropě se místo pouti stávalo centrem společenského života. Proto se k němu přidružoval i zábavní program, za věřícími časem kočovali se svými atrakcemi komedianti a kramáři.