Pak se už otevírají dveře a zvuky pekla jsou jasně slyšet. Pára z kotlů jen syčí, ozývá se i sténání, občas něco hlasitě bouchne. Děti na začátku zhruba dvě stě metrů dlouhé trasy jen tisknou ruce svých rodičů a někteří opakují, že se bojí.

Schody vedou stále níže a po chvíli je u nich první pekelník. Další dva pak hrají karty, cestou podzemí se jich ale míhá hned několik, celkem jich je kolem patnácti. Většina z nich věnuje dětem více pozornosti, než si malí návštěvníci přejí. Děti tak často potom vychází z pekla s černým obličejem.

Ilustrační foto
Výluka na trati Jihlava – Okříšky skončila, dělníci se vrátí v květnu

Nejdříve všichni zamíří k čertovi, který by děti rád hodil do kotle. „Tys zlobil, já bych tě do toho hrnce aspoň na dvacet minut hodil,“ říká jednomu ze starších chlapců. Nakonec ale všechny děti pokračují kolem čertovské kuchyně a čertovské ložnice až k Luciferovi. Ten se po krátkém vyzvídání rozhodne, že si všechny děti nechá v pekle.

Peklo v podzemí

- tradiční akce pro děti se letos koná od 3. do 5. prosince

- vstupné je 100 korun pro dospělé, děti platí polovinu

- vedoucí prohlídkových okruhů jihlavského podzemí Martina Zachová odhaduje, že se do podzemí během víkendu vydá kolem osmi set návštěvníků

Náhle se ale rozsvítí světla, začne znít hudba a vstupuje Mikuláš. „Sedni. A budeš sedět tak dlouho, dokud neřeknu jinak,“ poručí Luciferovi. Ten se snaží protestovat, že je doma. „Možná jsi tady doma, ale teď tu velím já,“ odpoví muž s bílými vousy. Vzápětí poví všem dětem, že se mohou vrátit z pekla zpět. Nálada je pak uvolněná. „Nazdar,“ zdraví na cestě z pekla každého procházejícího jeden čert u schodů. S pobavením v hlase mu odpovídají dospělí i některé děti.

Cestou z pekla nahoru a hlavně pak venku jsou děti už spokojené, fotí se s čerty i anděly, přesto však dojde i na slzy. Peklo totiž není nic pro děti, které jsou hodně zlobivé. Ty totiž moc dobře ví, že varování andělů na začátku, aby se pro jistotu už rozloučily s rodiči, není žádná nadsázka…