Chlupaté slečny, které zatím lišky moc nepřipomínají, se do Pavlova dostaly díky traktoristům, kteří je našli při odvážení balíků sena z louky. „Pískaly v jednom z nich. Vzali je proto s sebou do traktoru a následně zavolali nám, abychom si pro ně přijeli,“ vzpomíná její manžel, ředitel Záchranné stanice Pavlov, Zbyšek Karafiát.

Teď je mají Karafiátovi doma a péče o ně je v podstatě jako o kterákoliv jiná miminka. „Krmíme je každé tři až čtyři hodinky, v noci vydrží i pět. První dva týdny jsme jim masírovali také bříška, aby se vyprázdnily, ale to už teď zvládají samy,“ popisuje Karafiátová, jak se o ně starají.

Ze začátku lištičky dostávaly výhradně mléko pro štěňata. „Dá se u nich uplatnit prakticky totéž, co u štěňat. V zimě naše fenka zrovna porodila, tak jsme si to alespoň natrénovali,“ svěřuje se veterinářka. „První krmení byla boj. Neznaly chuť tohoto mléka, náš pach a věděly, že nejsem jejich maminka. Hlad je ale nakonec donutil,“ směje se.

Teď už občas okusí i masitou stravu. „Zkoušeli jsme například kvalitní kočičí kapsičku nebo jednodenní kuře, které jsme jim nasekali na kousíčky. Sice je stále hlavní složkou potravy mléko, ale postupně přejdeme na zmíněná kuřata nebo třeba myšky,“ nastiňuje Karafiátová.

Budou je učit i lovit

Změní se i prostředí, ve kterém budou dále vyrůstat. „Zatím je máme doma ve větším boxu s vyhřívanou podložkou, ale časem je přesuneme do venkovního výběhu, aby si zvykaly žít v přírodě. Budeme je učit i lovit,“ prozrazuje veterinářka ze záchranné stanice.

Ačkoliv jsou liščátka v podstatě členy rodiny, jména ještě nemají. „Jedné provizorně říkáme Ocásek, protože má bílou špičku na ocásku. Oficiální jména jsme ale zatím nevybrali. Záleží, koho z nás napadne něco hezkého,“ krčí rameny Karafiátová.

Mláďata lišek se do Pavlova dostávají takřka každý rok. „Takto maličké jsme tady ale ještě neměli,“ podotýká sympatická ošetřovatelka. Kromě lišek každoročně přijímají i malé veverky, zajíce, lasičky, kuny, selátka nebo třeba srnčata. Početnou skupinou „klientů“ stanice jsou už tradičně ptáci, především pak dravci a sovy.

A jak poznat, že mládě skutečně potřebuje lidskou pomoc? „Je to případ od případu. Vždy je lepší nám zavolat a poradit se. Obecně lze říct, že když je mláďátko zraněné, apatické nebo vyloženě běhá za člověkem a hledá pomoc, je vždy na místě ho vzít k nám. Když je ale klidné či pouze vystrašené, je lepší na něj nesahat a jít pryč. Maminka je většinou poblíž,“ odpovídá na závěr Karafiátová.