Letos v zimě jsi znovu vyrazila do Emirátů.
Táta v Emirátech pracoval asi 10 let. Když jsem tam byla minule, firma ho zrovna poslala do Qataru, takže jsme se viděli jen jeden víkend. Tato moje poslední cesta se líbila kamarádům, tak jsem je tam vzala. Nakonec nás bylo celkem třináct. Někteří přiletěli později, jiní odlétali dříve. Na všechny důležité věci jsme tedy měli jen společné čtyři dny, takže to byl tak trochu maraton.

Co všechno jste stihli?
Byli jsme všude tam, kam se musíte podívat, když jedete do Emirátů. Pro ubytování jsem vybrala Sharjah, kde je to více autentické a poměrně nakloněné nočnímu životu. Kvůli jarním prázdninám jsme jeli v únoru. Stihli jsme poslední den festivalu světel v Sharjah. Všude kolem hlavní ulice byly nasvícené budovy i mešity, na některé byly promítány světelné projekce.

A co dalšího jste viděli?
V Dubaji to byla nejvyšší budova světa Burj Khalifa, dále trh Jumeira Souq a uměle vytvořený poloostrov ve tvaru palmy s překrásným hotelem. V největším obchodním domě světa Dubai mall jsme obdivovali akvárium, kostru dinosaura a tančící fontánu. V Mall of Emirates zase sjezdovku. V části Deira nás uchvátilo tržiště s kořením, látkami a oblečením. V Sharjah jsme si udělali piknik v Al Majaz parku, navštívili muzeum Sharjah Forth (Al Hisn) i Central Souq. To je tržiště, kde je například dlouhá chodba jen s obchůdky se zlatem, dále tam najdete všechno možné zboží. V jeho blízkosti se nachází další trh – dvě obří haly s rybami i nejrůznějším ovocem a zeleninou.

To zní velmi lákavě.
Ano, nakoupili jsme v obou halách. Je fajn, že když si koupíte ovoce a chcete ho hned sníst, tak vám ho umyjí, případně naporcují. Během další procházky po Sharjah jsme navštívili i trh s ptáky a se zvířaty.

Kam dál jste se vypravili?
Jedno odpoledne jsme strávili na desert safari. Vyvezli nás v off roadech po dunách do osady v poušti, kde byl kulturní program a tradiční večeře. Čekání na program si někteří z nás zkrátili tancem. Rázem jsme se stali největší atrakcí pro čínské turisty, někteří se k nám přidali a pak se s námi asi hodinu průběžně fotili. Asi se jim líbila naše spontánnost. Dokonce jsme od nich dostali i nějaké rýžové tyčinky.

Ještě někam jste se vydali?
Jeden den jsme si udělali výlet do města Al Ain, které se nachází úplně na východě emirátu Abu Dhabi, kousek od hranic s Ománem. Absolvovali jsme prohlídku města, prošli takzvanou Oázou, prohlédli si Národní muzeum a nasedli na autobus do Green Mubazzarah. To je rozlehlý zelený park pár kilometrů za městem, oblíbené piknikové místo. Koupili jsme si občerstvení a po vzoru místních relaxovali na dekách. Protékají tudy i horké prameny a můžete se v nich brouzdat. Část naší výpravy byla i v Abu Dhabí, hlavním městě, kde jsme navštívili nádhernou mešitu Grand Mosque.


Lišily se nějak tvé cesty?
Tentokrát jsem byla bez dětí. Kromě muzeí, jejichž návštěva je s dětmi trochu náročnější, to byla většinou stejná místa.

Zaznamenala jsi rozdíly?
Od mé první návštěvy asi před deseti lety ubylo hodně jeřábů a přibylo hodně budov. Také mezi tím dostavěli nejvyšší budovu světa. Zaujalo mě, že přibyly odpadkové koše na tříděný odpad. Dokonce jsem viděla i kontejnery na oblečení pro nemajetné. V některých supermarketech byla místa, která fungují jako potravinové mikrobanky pro lidi bez prostředků. Skvělá věc.

Jaký byl tvůj nejzajímavější zážitek?
Opět to byla tančící fontána. Ta naprosto úžasná souhra hudby a pohybu vody, jež doslova tančí, bere dech. To prostě musí vidět všichni návštěvníci Dubaie. Každý si jistě najde svou oblíbenou skladbu. Pro mě bylo dokonalé spojení fontány s úvodní melodií ze Sedmi statečných.

Bylo něco, co tě překvapilo?
Ano, a hodně. Déšť a zima. Vychytali jsme asi nejdeštivější týden za posledních 12 let. Pršelo více, než je v této části světa obvyklé. Bohužel jsme se moc neohřáli. Koupání bylo spíše pro otužilce. Bylo mnohem chladněji, než když jsem byla v Emirátech před lety na začátku ledna.

Co ostatní?
Kamarády zase překvapilo, že po ulicích neběhají ozbrojení atentátníci a nesekají hlavy turistům svačícím sendvič s lovečákem. Teď trochu přeháním, ale kdyby si měl člověk dělat úsudek podle televize nebo internetu, asi by to vypadalo nějak takhle. Byli mile překvapení, když zjistili, že jsou tam opravdu lidi normální, vstřícní, ochotní a přátelští. Potkali jsme se i s jednou výjimkou, ale to nebyl Arab.

Co mohou lidé od návštěvy Emirátů čekat?
Čekat mohou cokoliv. Emiráty jsou země, kde můžete zažít všechno možné. Od běžných turistických zážitků až po surfování na písku. Je tam opravdu široká nabídka zábavy.

Je třeba dávat si pozor?
Pozor byste si určitě měli dát na dodržování pravidel. Některá jsou pro nás totiž dost absurdní, ale není radno riskovat. Pokuta nebo posměch místních za to nestojí. Je dobré nastudovat pravidla pro jízdu MHD, pro pobyt na pláži nebo v parku. A doporučuji je opravdu dodržovat.

Která jsou ta hlavní?
Pánové by neměli oslovovat muslimské ženy a rozhodně se jich nemají dotýkat. Ženy by zase neměly nosit moc krátké sukně, kraťasy, či tílka nebo velké výstřihy. Také nedoporučuji pít ve větší míře místní mléko a jíst jogurty, na místní bakterie nejsou naše útroby zvyklé a mohlo by to špatně dopadnout. Sýry, mléko v kávě i zmrzlina v rozumné míře jsou bez problémů.

Tohle je varování. Ale co bys naopak doporučila?
Určitě doporučuji ochutnat ovocné koktejly a šejky, jsou sice s mlékem, ale stojí za to. Dál samozřejmě tradiční arabskou kuchyni. A pokud budete mít možnost, tak i pákistánskou nebo indickou. Ale tam je nutno počítat s vysokou pálivostí.

Ty sis udělala výlet i do Kuala Lumpur.
To byl nápad mého táty. Letěla jsem já, on a kamarád Kuba. Odskočili jsme si tam asi na 4 dny, ale cesta zabrala spoustu hodin. Malajsie je také muslimská země, ale je to tam dost jiné než v Emirátech. Chudší, ale přirozenější.

A samotné hlavní město?
Ve městě bylo dost zeleně a bylo tam výrazně tepleji. Viděli jsme Petronas Twin Towers, užili si vyhlídku z výšky 276 metrů v Menara Kuala Lumpur, o patro níž jsme byli v restauraci Atmosphere 360.

To muselo být něco.
Seděli jsme u okna, jedli dobroty a kochali se výhledem do všech stran. Restaurace je otáčivá, takže za hodinu můžete shlédnout celé město, aniž byste vstali od stolu. Za zmínku stojí určitě i krásné Sultan Abdul Samad Building, kde se nyní nachází ministerstvo informatiky, komunikace a kultury. A také Merdeka square s rozlehlým trávníkem. Tam si můžete udělat piknik a kochat se památkami kolem sebe.

Co jste viděli za památky?
Navštívili jsme také čínský chrám Thean Hou Temple. Budovy jsou bohatě zdobené a ověšené stovkami červených lampiónů různých velikostí. V zahradě jsou sochy všech čínských znamení zvěrokruhu. V chrámu můžete zapálit svíčku nebo dostat odpovědi na své otázky pomocí speciálních tyčinek. Ano, vyzkoušela jsem, a odpovědi na obě moje otázky mě potěšily.

Určitě jste zabrousili i do místních restaurací.
Večer jsme chodili jíst do ulice Jalan Petang. Je plná bister a stánků s nejrůznějšími tradičními pokrmy, dobrotami a ovocem. Velmi oblíbený je durian, místními nazývaný jako král ovoce. Dlouho jsem sbírala odvahu to ochutnat. Neumíte si představit, jak to zapáchá. Asi by se to dalo přirovnat k navlhlým ponožkám vojáka, které nosil týden v tahu v kanadách. Dost podobně to i chutná. Až po několikátém soustu jste schopni zachytit i jinou chuť. Sladkou s příchutí cibule. Je možné, že tomuto ovoci dám ještě jednou šanci, ale jsem si téměř jistá, že nebude patřit mezi moje favority.

Ale snad všechno nebylo tak zlé.
Ochutnali jsme všechno možné ovoce, i to, které u nás není obvyklé. Mimo jiné jsme si u jednoho stánku vybrali oliheň a žábu a oni nám je ugrilovali. To byla jedna z lepších možností. Také jsme mohli povečeřet slepičí pařáty, ale na to jsme neměli dostatečný hlad ani odvahu. Možná, že kdybych chytila toho obrovského švába, co běžel kolem během naší degustace, připravili by mi ho taky. Kdo ví.

Ještě na něčem jste si (ne)pochutnali?
Hned vedle naší ubytovny byla vývařovna. Poslední večer jsme si tam objednali míchaná vajíčka. Výsledek? Donesli vajíčka, k tomu přidali něco jako palačinku a něco, co připomínalo naše salko. Na pití byl džus. Je jasné, že to bylo chutné, jen když se to všechno jedlo zvlášť. Chlapi si to ještě zpestřili ostrou omáčkou. V Malajsii mají jednu luxusní vychytávku. Džus to go. Vezmou igelitový sáček se stahovací šňůrou, nalijí džus, strčí do něj brčko, zatáhnou šňůru a je to. A můžete si to pověsit třeba na zápěstí.

Máme si dát v Malajsii na něco pozor?
Na auta, jezdí se tu vlevo. Největší problém mi to dělalo při přecházení v místech s nízkým provozem, kde nebyl chodník. Koukáte před sebe, nic nejede, takže si to štrádujete kus po silnici. Najednou se vedle vás ozve kamarád „Jede auto!“. Vy brejlíte na prázdnou silnici před sebou a ptáte se, kde. „Přece za tebou,“ ozve se kamarád. Tak na to opravdu pozor. A ještě na jednu věc.

Ano?
Dostali jsme radu od jednoho strážného, abychom zbytečně nenosili v peněžence velké obnosy peněz. A dávali pozor, kdo nám do peněženky kouká. Lehce se může stát, že vás někdo natipuje a jeho komplic vás pak raz dva obere.

Jak budeš na vše vzpomínat?
Byl to jeden velký zážitek, ale ten nejzajímavější jsem měla z jednoho baru. Nemohli jsme ho najít, zeptali jsme se tedy paní, co postávala v místě, kde měl být. Oslovila muže stojícího opodál a ten nás uvedl dovnitř. Bylo to jako za dob prohibice v Americe ve 20. letech. Ten bar bychom nikdy nenašli. Skrýval se za obchůdkem, který byl asi metr dlouhý a metr a půl široký. Něco jako bazar s hračkami. Prošli jsme téměř tajnými dveřmi do dlouhé chodby, ve které byly stolky pro dva. Na jejím konci byla místnost s barem s celkem slušnou zásobou alkoholu. Bylo tam dost přítmí, hodně starý nábytek a stylová hudba, prostě jako za prohibice. Ceny alkoholu bohužel taky tak nějak.

Kam se chystáš příště?
Ještě nevím, co si vyberu, v plánu je toho tolik. Asi tak půlka světa. Budu muset jezdit aspoň dvakrát ročně, abych všechno stihla. (smích) Určitě pojedu znovu do Emirátů, tentokrát bych jela s cestovkou jako průvodce. Na jednoho člověka je té organizace docela dost, podle toho to všechno vypadá.

Nastal i nějaký zádrhel?
Asi v půlce pobytu přišel e-mail, že nám zrušili zpáteční let z Dubaje. Takže jsme s Kubou trávili v Malajsii každou noc u notebooku zajišťováním letenek pro 9 lidí. Naštěstí jsme měli na ubytovně v Malajsii internet, v Emirátech ne.